Zobrazují se příspěvky se štítkemZ tvorby zlínských autorů. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZ tvorby zlínských autorů. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 5. března 2016

Rehabilitace



...Doktor mi předepsal rehabilitaci ...
Každý den chodím na procházky pod ošetřovatelským dohledem.
Nikdy bych neřekl, jak procházka společně s někým může být tak užitečná.
Při procházení toho moc nenamluvíme.
M
oje ošetřovatelka jde 3 metry přede mnou a určuje tempo, tak, jak to doktor nařídil.



Doteď jsem naběhal 40 km, někdy dokonce bez hole!
Každým kilometrem se cítím lépe a můj zdravotní stav (srdce, krevní tlak, dech) se také viditelně zlepšuje.
Dělá mi to potěšení, bez ohledu na to, kam vůbec jdeme!


pátek 22. května 2015

Vladimír

Vladimír to nemívá jednoduché.

Jméno zatížené karmou a nepřízní osudu. Sice honosně vypadající, ale velmi záludné.
Nepřináší štěstí v citech, ani ve zdraví. Pokud se Vladimírovi něco podaří, je to díky jeho
souřadnici s příjmením a dobrému datu narození. I přesto určité potíže přetrvávají. Opět
platí zákon lidství a soucit, práce pro lidi Vladimíra z větší části osvobozuje od zátěže.
Přesto bych velmi zvažovala volbu tohoto jména pro syna. Vládne Merkur, jenž zaručuje
vysokou inteligenci, Mars bo-jovnost a Saturn, planeta osudu a karmy.

Všechno nejlepší všem Vladimírům k dnešnímu svátku. Usmívající se

středa 1. září 2010

A to si říkám vlastenec...!

Miluji naši zem. Miluji Českou republiku. Její přítomnost i minulost. Její jazyk. Obdivuji se českým hlavám. Nejvíc velikánům typicky českým, jako byli třeba Jára da Cimrman, Josef Švejk nebo Ferda Mravenec se svým tiskovým mluvčím Broukem Pytlíkem. Zběsile fandím našim hokejistům či fotbalistům…

Prostě jsem stoprocentní vlastenec!

Tak tohle jsem si o sobě myslel až do loňské dovolené. Nejeli jsme výjimečně za sluncem k moři, ale zúčastnili se osmidenního zájezdu s jednou cestovkou do New Yorku. V Americe jsme nikdy předtím nebyli, takže o to víc jsme se na tohle město těšili.

A projezdili a prochodili jsme je velice důkladně. Už před odletem jsem si vytkl svůj hlavní úkol: zjistit, v čem máme Ameriku ještě dohánět.

Během prvních šesti dnů jsem neobjevil nic, co bych neznal ze své vlasti, pokud snad nemíním srovnávat množství a kvalitu.

Teprve předposlední den pobytu mi náhoda nahrála fantastický kousek. Něco, co u nás ještě nemáme. Když jsme se vypravili z našeho hotelu po obchodech, abychom ještě koupili dceři Aleně letní střevíčky, vnoučkovi Lukášovi nafukovací lehátko na vodu připomínající mobil, který zahlédl v nějakém filmu, Zuzce … no, nechám toho, papírek byl ještě dost hustě popsaný, spatřili jsme  v podloubí jednoho moderního domu na Time Square podlouhlé stolky, na nich byly vždycky čtyři šachovnice s nedohranou partií. Papírek s číslem prozrazoval, kolik tahů do konce schází. Za každým stolkem postával usměvavý černoch a vybízel kolemjdoucí, aby si to s ním rozdali.

Pozoroval jsem jednoho pána, který přistoupil ke stolu a položil na něj pětidolarovku. Majitel této zábavné atrakce dal vedle ní okamžitě další a soupeře vyzval k prvnímu tahu. Oba mohli táhnout pětkrát. Bohužel turista už třetí tah nepromyslel, takže prohrál. Koncovku i pět dolarů. Další pokus odmítl.

Prohrál, protože se bál obětovat dámu! Řekl jsem si v duchu. Přitom to byla tak průhledná situace…!

Ne…! Opravil jsem se. To jen mně se teď zdála primitivní, protože jsem ji znal. Když bylo našemu Ládíkovi asi třináct čtrnáct let, propadl na čas šachu. A kdo byl doma jeho stálým soupeřem? Pochopitelně že tatínek! Jednou si dokonce koupil knížku, myslím, že se jmenovala Koncovky slavných nebo tak nějak. Prostě ty nejzajímavější závěry šachových partií z různých mezinárodních turnajů. Do zblbnutí jsem je musel s ním přehrávat.

A třeba tahle tam určitě byla!

Můj pohled se přesunul k druhé šachovnici. Ta tam byla taky! Jásal jsem v duchu. Černoch si povšiml mého zájmu a vybídl mě ke hře. Dokonce zamával ve vzduchu pětidolarovkou.

Nemohl jsem odolat.
- Jarko, prosím tě, dej mi pět dolarů! Zaškemral jsem a vysvětlil své ženě, jak chci s nimi naložit. Po jistém zdráhání a přesvědčování jsem ji mohl položit na stolek k té domácí.

Rozjeli jsme to! Jasně že v té knížce byla otištěna i tahle koncovka!

Vyhrál jsem celou sázku. Černoch mi ji bez problému předal.

Zajímala mě třetí šachovnice. Sázení se opakovalo, koncovka byla pro mě jasná. Bral jsem dvacku. Majitel stolku se na mne podíval už dost nejistě a cosi prohodil se svým kolegou odvedle.

Takže čtvrtá partie?!
- Ne, už jdem! To ti musí stačit!
Zaznělo za mými zády. - Už nemáme tolik času!

- Jarko…!  kručel jsem jako malé dítě.

Než jsme se stačili dohodnout, černoch obešel stolek a obdivně se mi dívaje do očí, se zeptal: You Mister Kasparov?!

Ve zlomku vteřiny mi bylo jasné, že poslouchal náš manželský rozhovor, poznal slovanskou řeč, a díky mým úspěchům na šachovnici se domníval, že budu nejspíš jeden z nejslavnějších světových šachistů - Garry Kasparov!

V té chvíli jsem neměl na vybranou. Buď ho zklamat, nebo zažít něco mimořádného.

Snad abych jim udělal radost, zvolil jsem variantu B a přisvědčil: - Yes!

V té chvíli se černoch vrhl po mé ruce a srdečně mi jí potřásal. Z jeho hlaholu poznali asi i jeho kolegové, že stánek navštívila významná osobnost, takže se v krátké době ke mně shlukli všichni.

Jen s obtížemi jsem se z jejich sevření a obdivného poplácávání po ramenou vymanil a následoval svou ženu.
- Tak co jsi tomu říkala? Zeptal jsem se jí, když jsme opustili podloubí domu.

- Šašku! Odvětila stručně a zrychlila krok.

           Měl jsem do konce zájezdu o čem přemýšlet. A vlastně až dodnes mi sedí v hlavě brouk provinění, že jsem své vlastenectví dokázal celkem lacino prodat za pocit přímo neskutečné slávy.
Ale když ona chutná tak sladce!

(Volně upraveno podle Miluji tě, vole!)

pondělí 28. června 2010

Opustil nás Petr Votava

Velmi smutná zpráva přišla dnes ze Zlínka:

Oznamují všem šachovým přátelům, že naše řady opustil Petr Votava, dlouholetý dobrý přítel a propagátor šachů.
Na jeho poslední cestě jej doprovodíme ve středu 30.června 2010 ve 13.00 hodin v obřadní síni zlínského krematoria. Čest jeho památce.

Petra Votavu jsem osobně poznal. Byl to výborný člověk, který se rád pobavil a v jeho přítomnosti bylo vždy na něco vzpomínat! Věnoval se kromě praktického šachu, kde dosáhl titulu KM i šachu problémovému. Prvotinu publikoval v ŠU 11/1971. Publikoval asi 5 problémů, některé společně s Pavlem Vyoralem. Prvotinu kterou složil právě s Pavlem Vyoralem (SH#13) jsem po 39 letech ověřil programem Popeye a ukázala se nekorektní. Na tuto skutečnost však poukázali tenkrát i řešitelé. Další Petrovi úlohy bohužel neznám. Pokud mi někdo zašle něco z jeho tvorby, rád jeho práci zde zveřejním.
SH#13
Je zajímavé, že nekorektnost u SH#13 nikdo v redakci nenašel. Jako autor je zde uveden Z. Votava, ale určitě se jedná o chybu tisku. Pavel Vyoral ani Petr Votava neměli v roce 1971 žádný program, za pomoci kterého by tak dlouhý sériový pomocný mat ověřili. Určitě by během několika vteřin přišli na to, že po přidání bílého pěšce na b4 odstraní všechna vedlejší řešení a intence autorů zůstane zachována! Podmínka úlohy je následující: Černý provede sérii 13 tahů a po ukončení této sérii dá bílý jedním tahem černému králi mat.
SH#13
Petr Votava byl především hráč a to "velmi dobrý hráč"! Vzpomněl jsem si na jednu historku, kterou jsem vyslechl od spolupracovníků z továrny, kde Petr nějaký čas pracoval ve vedoucí funkci. Tato historka je doložena očitým svědectvím a opravdu se před několika desítky let stala. Petr chodíval  po práci na pivo do restaurace Bayer (Barik) v Otrokovicích, kde to tenkrát opravdu žilo! Žádná restaurace U mašinky ani U pecivála tehdy neexistovala a hodně zaměstnanců z továrny kde Petr pracoval chodilo právě zde. Podle vyprávění se tady nehrály jen karty a  kostky, ale i šachy. Petr už tehdy jako silný hráč byl v restauraci vyzván nějakým zřejmě slovenským turistou, který se tituloval jako "majster", na partii šachu. Petr ze začátku záměrně neukázal všechnu svoji sílu, i když na stole byly i padesátikoruny.
Jakmile však částka o kterou se hrálo narůstala, lepšila se i jeho hra! Podle očitých svědků hrál Petr poslední partii o 1000,- Kč s tím, že bude hrát bez věže. Tu partii údajný "majster" prohrál a pravil: Pánko, dajte niečo na vlak... 
Na Petra Votavu nelze zapomenout!


Čest jeho památce

sobota 12. ledna 2008

Retroúloha 2

Pozor, pokud by poslední tah bílého byl 1.Sxe5, černý již může dělat rošádu, ale jen v případě, že bílý pěšec bude stát na poli e3! Král samozřejmě může stát i na jiných polích. Pokud bychom chtěli problém udělat neřešitelný, pak posuneme pěšce na pole e3 a mat 2.tahem dát nelze!

pátek 11. ledna 2008

Retrodvojtažka

Pan Josef Stašiak mi oznámil, že v pozici na diagramu vyvrací rošádu již tah 1.Sd6-e5!
Je snad někdo jiného názoru? Je zajímavé, že řešení vůbec neznal!!
Po 1.Se5 následuje již autorské řešení ...-d4+ 2.e4 dxe3 e.p.+ 3.Kxe3
Bílý vrátil tah Kf3xe3 a hraje 1.Jxc6! a mat dalším tahem.
Pokud však tah 1.Se5 dokazuje, že poslední tah černého musel být králem nebo věží, nelze z publikované pozice odvodit jaký byl poslední tah bílého!
Bílý pěšec mohl stát klidně na e3 a král například na poli g5.
Všimněte si, že v pozici stojí pěšci na poli e2 a g2 (intence autora), střelec na poli b5 musel vzniknout tedy proměnou a na pole b5 se dostal pouze přes pole d7 se šachem. Tah 1.Sd6-e5 však znemožní rošádu i s pěšcem na poli e3! Problém je podle mého názoru totálně rozbit!

čtvrtek 3. ledna 2008

Retroúloha - Ivan Skoba

Za doby studii v Brně jsme na kolejích ve studentském K-klubu (na
"leninkách") hrávali s neskutečným zápalem jak jinak než taroky.
Ale tuším v roce 1972 byl klub vyčleněn jako volebni mistnost pro
pravě se konající volby. Po volbách a návratu k jeho původnímu
účelu byly karetní hry v jeho prostorách důrazně zakázány a
jedinou povolenou duševní zábavou byly šachy.

Tehdy se kromě hraní v "káčku" často předkládaly i úlohy k řešení
a velký úspěch slavily šachové gagy Sama Loyda. Jedna z jeho parádních
šarád je uvozena libretem "Šach v harému", kde, jak Loyd píše,
měl sultán tu výsadu, že přestože již provedl tah, mohl jej dodatečně
vrátit. Loyd k tomu zkomponoval několik úloh s výzvou: bílý vrátí
poslední tah a dá mat prvním tahem. Vtipně využil právě oněch
prvků, se kterými se v retrográdních úlohách (tedy úlohách,
k jejichž řešení je třeba provést zpětnou, tj. retrográdní
analýzu pozice) můžeme setkat nejčastěji, a to možností rošády,
proměny v kámen či braní mimochodem.

A právě to mě přivedlo k sestavení zmíněnéné pozice. Úloha
má spoustu vad na kráse, ale hlavním cílem jejího sestavení byl
právě návrat bílého tahu. Úlohu jsem časem předložil i dalším
šachovým praktikům. A protože intence zůstávala neodhalena, odhodlal
jsem se k zaslání diagramu do odborného časopisu. Bohužel, při
jeho publikování si zařádil tiskařský šotek a byla publikována
chybná pozice.

Mějte na paměti, že postavení úlohy musí být odvoditelné ze základní
pozice při jakkoliv slabé hře soupeřů. K cíli nevede okamžité
1.Jxc6? (hrozí 2.Vd8#), protože černý má obranu 1.- 0-0! Bílý
se proto snaží vrátit takový tah, kdy rošáda jako obrana nepomůže,
nebo se vrácením posledního tahu znemožní. Pokusme se vrátit tah
f6-f5: 1.Jxc6? Kxd7, 0-0 2.Ja7, Jxe7#, ale černý může hrát 1.-
f6! A co tak vrátit tah Vd5xPd7? Poslední tah černého vedoucí k
této pozici mohl být pouze králem či věží, takže již rošáda
není možná. K řešení vede zdánlivě 1.Jxc6?, ale postavení černých
pěšců d7, e6, e7, f7 není reálné. Proto tah Vd5xPd7 vrátit nelze.


Zkuste si zařešit! Mimochodem, na mezinárodním šachovém turnaji
ve Zlíně v roce 2000 (nebo 2001?) byl mezi diagramy speciální řešitelské
soutěže. Z účastníků turnaje měl šanci získat finanční odměnu
ten, kdo do jeho skončení jako prvý odevzdá správná řešení
všech předložených úloh. Podařilo se to pouze IM Michenkovi.

Ivan

čtvrtek 19. července 2007

Ahoj!

Vážení přátelé,
jsem udiven z počtu návštěvností na mém blogu. Tolik shlédnutí ani ne za půl roku, to je překvapující. Děkuji poníženě!!
Budu se snažit časem přidat i "něco ze života", když je taková sledovanost.
Tak zatím se mějte fajn. SHX153

úterý 22. května 2007

Důležité varování!

Vážení přátelé,
nevím zda nakupujete v některém z hypermarketů, ale tohle může být pro Vás
užitečné. Chci Vás varovat před něčím, co se mi stalo.
Stal jsem se obětí chytrých podvodnic a mohlo by se to stát i Vám.
Jak podvodnice pracují:
Dvě hezké, asi 18-leté dívky přijdou k autu zrovna když dáváte nákup
do kufru. Začnou Vám umývat sklo a jejich prsa doslova vypadávají z blůzky.
Kdo by se nepodíval, že. Když jim poděkujete a nabídnete peníze za práci,
řeknou "Ne" a požádají Vás, zda byste je nezavezli k dalšímu hypermarketu.
Když souhlasíte,obě se posadí na zadní sedadlo. V průběhu cesty se začnou
navzájem sexuálně dráždit. Pak jedna z nich přeleze na přední sedadlo a udělá
Vám to pusou, zatímco druhá Vám ukradne peněženku.
Ukradly mi peněženku minulý týden v úterý, ve středu, dvakrát ve čtvrtek,
pak v pátek, v sobotu a naposledy včera večer!!!

neděle 4. února 2007

Ivan Skoba

Ivan Skoba - zvl. zmínka 4345 Die Schwalbe 1983
SH#6 (3+4)
Výborná práce! Myslíte,že řešení je prosté? Můžete jej klidně vložit do komentáře.

čtvrtek 1. února 2007

Josef Voda

Josef Voda - Zemědělské noviny 19??
2x (7+9)
Kdo zjistí rok publikování?

Pavel Vyoral & Ivan Skoba

Pavel Vyoral & Ivan Skoba ŠU 1/1978
SH#112
SH#112 (14+2) C+

Stále platný rekord v sériovém pomocném matu s 16 kameny!

1.-14.Kf4 15.Sg3 16.Sh2 17.Sg1 18.-35.Kxh1 36.-53.Kf4 54.-56. Sh4 57.-74.Kxh3 75.-92.Kf4 93.-95.Sg1 96.-112.Kg2 Jce3#

Nový rekord zakončený 0-0-0!

Zdravím všechny přátele šachové hry!  Dne 4.11.2024 se mi podařilo po dlouhých 13 letech malou úpravou pozice vytvořit nový rekord v sériové...