Pulp Fiction

Hodinky

Vrátím se dřív než řekneš borůvkovej koláč

Pro dobrou náladu 2

Užívej si života naplno a žij jako by tento den byl tím posledním!

Vybral jsem malou ukázku z filmu Americká krása, který se mi velmi líbil a ostatně mnozí se v něm najdou...

Sígři ve výslužbě

Sígři ve výslužbě jsou českou variací belgického pořadu Benidorm Bastards, který se dočkal mnoha mezinárodních ocenění. Desetičlenný tým seniorů si připravil stovky bláznivých i roztomilých scének z ulic Česka, při nichž byly nachytány, a na skrytou kameru zaznamenány, bezmála čtyři tisíce lidí. Těmto scénkám nechybí vtip a místy se jedná o vcelku inteligentní humor podbarvený trefnou a příjemnou hudbou. Divák zde není rušen doprovodným smíchem, který mu napovídá kdy se má smát.
Na You Tube některé vtipné scénky chybí. Z dostupného materiálu jsem vybral dvě ukázky.

Barevné květinové šaty, sepraná džínová bunda i tradiční šátek kolem hlavy svazující nepoddajnou hřívu. Herečka Eva Holubová se vrátila v čase. Během krátké doby se proměnila v pravého hippíka a vyrazila do českých ulic.

Ukázka č.2, Hulící jeptiška

My jsme ti Drsoni!!!

Našel jsem na Internetu komentář k filmu Thor, který je minimálně tak zajímavý jako celý film.

Na začátku se THOR chová jako nějaký rozmachanec:-) Je dost arogantní.
Nerespektuje pravidla, protože se dají snadno porušovat.
Byl jsem blázen když jsem si myslel, že jsi připravený.
Otče!
Thore Odinsone - porušil jsi výslovné nařízení svého krále.
Svou arogancí a hloupostí jsi vydal tuto mírumilovnou říši a nevinné životy v ní
napospas válečnému pustošení.
Nejsi hoden této říše, nejsi hoden svého titulu. Nejsi hoden !!!!
Nejsi hoden svých bližních, které jsi zradil.
Odebírám ti tvou moc. Ve jménu mého otce a jeho otce - Já ODIN tě tímto zatracuji.
Co udělal jeho otec? Zbavil ho veškerých schopností, sebral mu dědovo brnění - a
poslal ho na Zem a řekl: "Kdokoliv se dotkne tohoto kladiva - pokud toho bude hoden - získá Thorovu moc."

Když se Thor dostane na Zem, nemá žádnou moc a musí fungovat jako 3D
smrtelník se všemi omezeními, která to nese.
Začne chápat, jak to může být frustrující.
Pro někoho z vyšší dimenze je velice snadné pohrdat 3D realitou.
Zbavte ho všech ochranných štítů, schopností a vědomostí a nechte ho inkarnovat.
Teprve pak se teprve ukáže - co v něm skutečně je.

Chtěl bych, abyste to všichni pochopili. VY jste ti DRSOŇOVÉ !!!
VY jste ty úžasné bytosti!!! VY jste se rozhodli pro inkarnaci!
Vy JSTE ti NEJSILNĚJŠÍ z vašich hvězdných systémů, pokud jste teď zde.
Ti NEJSILNĚJŠÍ !!!

Nejste slaboši, jste ti nejsilnější! Tečka.
Nikdo vám nechce otevřeně říci, jak mocní a silní ve skutečnosti jste.

Nesmiřitelní

Jako malý parchant jsem se rád díval na všechny akční scény.
Problém byl v tom, že většinou mě od televize odehnali a v současné době se díky Internetu už jen snažím přijít na to, který film jsem před 40 lety neviděl do konce. Při pročítání scénářů starších westernů, mne zaujal film z roku 1992 Nesmiřitelní. Hned jsem jej zhlédl a mohu všem jen doporučit.

William Munny (Clint Eastwood) byl kdysi vyhlášeným vrahem a pijákem. Své chmurné minulosti se kvůli ženě zřekl. Už deset let má vlastní farmu, ale není to snadné živobytí, protože po smrti své ženy se musí se dvěma dětmi protloukat sám. Munny potřebuje peníze. Mohl by si vydělat tisíc dolarů, jak tvrdí nějaký mladík, kdyby se na čas vrátil ke starému řemeslu. Munnyho zná z pistolnických legend, a proto by šel rád do toho s ním. V Big Whiskey hledají vraha: prostitutky  vypsaly odměnu za likvidaci obou kovbojů, kteří v opilosti brutálně pořezali nožem jednu jejich kolegyni, a šerif je podle jejich názoru přiměřeně nepotrestal. Chtějí odplatu, proto dají dohromady všechny své peníze, aby mohly zaplatit mstitele. Munny svolí jen nerad. S jeho střeleckým uměním to už není žádná sláva, jen s námahou se vůbec dostane do sedla koně.
Zláká také svého černošského parťáka Neda Logana (Morgan Freeman), jenž ze starého přátelství ještě jednou sundá pušku ze zdi. Zelenáč, kterému podle jeho zbraně říkají Schofield Kid, je chlapec, jehož řeči jsou jen planým žvaněním. Jak se brzy ukáže, je silně krátkozraký. Toto trio, vzbuzující spíše soucit než strach, se vydá na cestu, jejímž účelem je sprovodit ze světa dva kovboje...

Film získal celkově čtyři Oscary - nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší herec ve vedlejší roli a nejlepší střih.

Velmi zajímavá je závěrečná scéna, kdy Munny vychází na ulici. Silně mi připomíná vznik posledního světového rekordu v sériovém pomocném patu věží! 

Mamma Mia!

Příjemně oddechový film, který zaujme především něžnější pohlaví. Nesmrtelná ABBA i přes prostoduchý scénář udělá z filmu odzbrojující roztomilost!

Vybral jsem video, ke kterému se žádný z nafilmovaných rekordů svou sledovaností na You Tube asi nikdy nepřiblíží. Všimni si dívky vpravo. Pěkný a přirozený úsměv = vydařený záběr!

Filmtip dne

Dnes na ČT1 v 21,10 premiéra filmu Nelítostný souboj (nenech si ujít)!

Neil McCauley (Robert de Niro) dělá to, co umí nejlépe. Živí se jako profesionální lupič.
Společně se svou bandou ukradl dluhopisy peněžního magnáta Rogera van Zanta (William Fichtner).
Akce však nedopadla zrovna nejlépe, protože jeden ze členů bandy, "Had" (Kevin Gage) jednal zkratově a postřílel celou posádku obrněného vozu. Když chtěl McCauley posléze "Hada" oddělat, tak mu utekl a zmizel. Po stopách celé bandy se vydává detektiv Vincent Hanna (Al Pacino).
Hanna podobně jako McCauley taky dělá to co umí nejlépe, ale je na opačné straně zákona.

Při rozhodování zda budu sledovat fotbal, hrát šachy, nebo dám přednost filmu, jsem potřeboval jen několik vteřin.

Hlavní akční scéna.

Pohádka o starém pánovi - 3.díl

O Damianovi se tentokrát všude hovořilo. Nikdo však tajemného starého pána neznal. Dokonce ani místní obyvatelé netušili, že v jejich městě se někde ukrývá hráč takové neuvěřitelné síly. Dva místní bohatí podnikatelé dostali nápad a pokusili se starého pána vypátrat. Tito pánové měli vynikající obchodní schopnosti a navíc šachu docela rozumněli. Ptali se všude možně a obcházeli s fotografií z novin i místní restaurace. Damiána ale nikdo neznal. Již to chtěli pomalu vzdát a nakonec zašli i do pekárny na náměstí. Mladá paní, neznáte prosím tohoto muže? Prodavačka odvětí: Ano ten pán si u nás asi dvakrát týdně nepravidelně kupuje chleba. Pánové se rozzářili, pěkně poděkovali, zaplatili a odešli. Nezbývalo jim nic jiného, než na Damiána čekat. Celý týden nic, až v pátek se starého pána konečně dočkali. Pane, vy jste ten hráč, který remizoval nedávno v simultánce s Viktorem! Jak se jmenujete? Damián. Damiáne máme pro vás zajímavý návrh. Chtěli bychom vás přihlásit do jednoho silného turnaje. O ubytování a stravu se nemusíte vůbec starat. Všechny výdaje uhradíme. Damián však namítal, že takový turnaj s živými hráči ještě nikdy nehrál. Navíc jsem zcela závislý na mém počítači. Ničeho se nebojte! Počítač budete mít samozřejmě k dispozici také. No a pokud budete v turnaji úspěšný, parametry nového počítače, který dostanete od nás jako pozornost, budou oslňující. A kdy se ten turnaj hraje, ptá se Damian cestou domů za doprovodu obou mužů. Přesně za měsíc. Damián nakonec souhlasil, protože na jeho PC mouchy vykonávaly potřebu již řadu let a vidina nového počítače, o kterém pánové mluvili byla velmi lákavá. Tak brzy na viděnou Damiáne! Moment, vždyť ani nevíte jak vlastně hraju. Víme všechno Damiáne. Nebudete tomu věřit, ale jeden z přítomných diváků prodal zápis vaší partie s Viktorem novinářům. Tu partii jsme si několikrát přehráli...
(pokračování příště)

Pohádka o starém pánovi - část druhá

Bylo pěkné letní ráno a Damian se vypravil na nákup. Čerstvý chleba namazaný máslem a hrnek černé kávy patřil k jeho oblíbené stravě.
Vařit ani neuměl a byla to pro něj vždy ztráta času. Pekárna na náměstí byla vzdálena jen 10 minut chůze pomalejším krokem. Po příchodu na náměstí si všiml nějakého mladíka, jak chodí kolem řady stolů. Zadíval se lépe a vidí na stolech šachovnice s figurkami a všude kolem plno lidí.
To bude asi ta simultánka, jak jsem o tom již několikrát četl. Přišel blíže a zrovna na něj nějaký kluk volá: Pane nechcete si zahrát? Já už prohrál. Rád řekl Damian. A jak dlouho to bude asi trvat? Z davu slyší jak někdo volá: Dědo jen chvilku! Damian usedl na uvolněné místo a čeká co se bude dít. Po chvilce se zastaví u jeho stolu mladý muž, podá mu ruku a představí se jako Viktor. Damian jen užasle pokývne a aniž by se zmohl na slovo hledí upřeně za odcházejícím mladým mužem. Ano to byl opravdu Viktor! Hráč světové špičky, kterého našli v pěti letech opuštěného ve vlaku projíždějícím celou Evropou. Měl tehdy u sebe jen šachy. Dodnes se nepodařilo zjistit, kdo jsou jeho rodiče. Damian znal všechny Viktorovi partie, které sehrál za posledních 10 let na světových turnajích a před malou chvilkou se Viktorovi díval do očí, neuvěřitelné!
Viktor postupoval svižně od stolu ke stolu. Amatéři se prozradili velice rychle. V partiích na stolech číslo jedna, dvě, čtyři, deset, dvacet a dvacet dva nebylo zapotřebí ani patnáct tahů, aby byla prokázána zdrcující převaha na Viktorově straně. Málokteré šachovnice představovaly nějaké velké potíže. Mezi hráči byl obvyklý horlivec, který se domníval, že pěšci na dámském křídle dokáží vše, co je třeba. Další si myslel, že dvojice střelců vyřeší všechny jeho problémy, a jiný zas vyrazil se svou dámou a hnal se brát všechno, od věže po pěšce, ale pak spadl do chytře nastražené léčky. Málokteré partie vůbec za něco stály, kromě toho, že pro mistra byly cvikem v soustředění. Nakonec však se od všech ostatních lišila partie na samém konci řady. Na té skutečně něco bylo. Max Langův útok hraný velmi nepříjemným a agresivním způsobem. Když se v duchu zamyslel nad tou pozicí, začal Viktor ten styl poznávat. Nehrál zde se starým pánem, jeho soupeř nemohl být nikdo jiný než silný šachový program, vyvinutý v posledních letech, tím si byl téměř jist. O pár minut později překvapivě rychlý útok jeho domněnku potvrdil. Viktor cítil, že je proti němu veden silný nátlak, a shromažďoval své síly k obraně. Bude to těsná partie. Ty druhé partie skončily přibližně po čtyřicátém tahu. Všechny je vyhrál, jenže po pravdě řečeno, byly minimálně náročné. Partie na stole čtyřiadvacet však byla těsná, a dokonce i nebezpečná. Starý pán usiloval zřejmě o brilantní vítězství, a jak věci vypadaly, bylo v rámci jeho možností takového vítězství dosáhnout. Bylo tak snadné dopustit se chyby! V duchu viděl nebezpečí těch křižujících se spletitých tahů dvaatřiceti figurek, pohybujících se přes čtyřiašedesát políček. Jedna porážka z čtyřiadvaceti partií - to samozřejmě nic není, ale prohrát se starým pánem!
A pak se to stalo. Damian udělal chybu, byť jen drobnou a takovou co se neprojevila hned, jenže mistr už nyní mohl předvídat blízkou záchranu své partie. Až padne za oběť dáma, jezdec a dvě věže zařídí věčný šach. Viktor vydechl ulehčením. Probíhalo to přesně jak plánoval. Mistr nakonec poslední partii zachránil. Tu remízu jste mu daroval, křičí někdo z davu. Udělal jste to schválně a udělal jste to tak, aby na to nepřišel nikdo kdo dokonale nezná mistrovský styl vás obou. Damian se jen pousmál. Nikdy nebude moci zapomenout, jak se tam po té hře shromáždilo tolik novinářů, ani na to jak mu Viktor říkal "mistře" a loučil se s ním tím nejpřátelštějším způsobem.

Viktor se vrátil do svého hotelu. Něco ho ale znepokojovalo. Chyba tohoto druhu, to bylo něco nepřirozeného, když se uváží jak mistrovská byla hra starého pána až do té chvíle. Vždyť se to rovnalo úmyslné chybě, byla to...byla to skutečně úmyslná chyba! Teď mu to bylo jasné. Starý pán si uvědomil, že jsem možná vyčerpaný právě probíhajícím turnajem a byl bych nadmíru otřesen jakoukoli porážkou, a proto úmyslně to na šachovnici zařídil tak, abych nebyl poražen. Byl to jeden z nejjemnějších a nejzkušenějších projevů sportovního ducha.
Bylo to něco, co v určitém smyslu ukazovalo na morální úroveň.
(pokračování příště)

Pohádka o starém pánovi

Žil byl v jednom velkém městě nenápadný starý pán. Neměl žádné přátele a vůbec nikdo jej nenavštěvoval. Nikam nechodil a neměl televizi ani rádio. Celé dny trávil jen u počítače a Internetu. Hrál různé hry, řešil šachové problémy a zajímal se o informace ze světa šachu. Když s něčím nesouhlasil, napsal svůj názor. Stalo se však pravidlem, že oponoval dost často. Celý šachový svět jej již začal vnímat a přicházel k zjištění, že tento člověk má vlastně pravdu.
Jednoho dne to šéfredaktorovi nejčtenějšího časopisu na světě nedalo a dal příkaz tohoto autora vypátrat.
Jaké však bylo jejich překvapení, když navštívili už starého pána. Všechny zajímalo, jestli tento člověk umí šachy vůbec hrát. Po chvíli přišel návrh, jestli by si starý pán tedy nezahrál jednu partii se slavným mistrem Baronem. Ano velmi rád, souhlasím.
Baron měl bílé a zahájil Skotským gambitem přímo a rychle do středu šachovnice. Bylo zřejmé, že se pokouší o okamžité vítězství a že se smíří s nevýhodným postavením v případě, že pokus nevyjde. Starý pán mu čelil konvenčním způsobem, energicky se probíjel do středu k místům z nichž dobře maskovanými a chráněnými tahy bude moci dosáhnout na pozice uvnitř nepřátelské linie. Když se blížili k závěrečné fázi partie výměnou dam, starý pán byl pozadu o jednoho pěšce, ale zaujímal lepší pozice k bezprostřednímu útoku. Hrajete obdivuhodně dobře, řekl uctivě starému pánovi, který jen pokývl a usmál se.
Pozice byla kritická, to Baron viděl a začal být malinko nervózní.
Šachy mají určitou vlastnost, jak byl Baron přesvědčen, pro niž je prostě absurdní tvrdit, že je to jenom hra. Naopak podle způsobu, jak lidé šachy hrají lze vyvodit, že je to nelítostný zápas o mistrovství, podobající se válce.V té hře je konspekt samého života, včetně iluzí o tom, že člověk má život v moci. Proto mistr v šachu často umírá zcela vyčerpán, naprosto vysílen neuvěřitelně hlubokým a složitým způsobem koncentrace, k jaké je nucen po celá léta. Přesto se lidé, kteří nepřemýšlejí smějí, když se jim to vypráví.
Jste na tahu mistře, přerušil Baronovi úvahy starý pán.
Baron táhl pěšcem, který ho stál tuto partii.
Neuvěřitelné! Blahopřeji jste velmi silný hráč, pane... Promiňte ještě jsem se nepředstavil, Damian.

Damian? Těší mě, to jméno si budu pamatovat řekl Baron. Kde jste se naučil tak skvěle hrát šachy a kolik je vám let, vyzvídal mistr po partii. Starý pán začal vyprávět svůj smutný životní příběh. Prožil klidné a veselé dětství a pak začal chodit jako každé dítě do školy.
Rodiče úspěšně podnikali a neměli na něj bohužel dostatek času.
Už jako školák trávil za počítačem spoustu hodin.
Za pár let se stal údajně zcela závislým a svět bez počítače si prostě již nedokázal představit.
Osud mu pak zasadil těžkou ránu, když jeho rodiče zahynuli při autonehodě. Doposud jsem se vůbec o nic nestaral, vzpomíná, pak se mi ale náhle změnil celý život! Už si ani přesně nepamatuji v kterém roce jsem o rodiče přišel, říká rozechvělým hlasem Damian. Pamatuji si ale naprosto přesně, že když jsem šel poprvé sám nakupovat, tak chleba stál 50 korun a máslo stovku.
A šachy, ty mě naučil šachový program. A jaký, ptal se nevěřícně Baron.
Táta mi kdysi koupil k narozeninám Fritze 18.
Trvalo mi snad 10 let než jsem jej poprvé porazil v partii na 15 minut. Fritze 18? Vždyť tento program patří již desítky let mezi neporazitelné a je všeobecně známo, že žádný smrtelník se s ním nemůže měřit! Starý pán byl všem jen pro smích a už raději nic o své celoživotní vášni neříkal, protože věděl, že mu stejně nikdo neuvěří.
O partii bylo tehdy napsáno jen stroze pár řádků a Damian žil zase svým poklidným životem.
(pokračování příště)

Pozor! Soutěž pro čtenáře této pohádky!
Nejlepší volné pokračování zveřejním na mém blogu.
Pokud si autor bude přát, zůstane v naprosté anonymitě!
Damian jako hlavní hrdina nesmí zatím zemřít!
A nepište všichni!