Pohádka o starém pánovi

Žil byl v jednom velkém městě nenápadný starý pán. Neměl žádné přátele a vůbec nikdo jej nenavštěvoval. Nikam nechodil a neměl televizi ani rádio. Celé dny trávil jen u počítače a Internetu. Hrál různé hry, řešil šachové problémy a zajímal se o informace ze světa šachu. Když s něčím nesouhlasil, napsal svůj názor. Stalo se však pravidlem, že oponoval dost často. Celý šachový svět jej již začal vnímat a přicházel k zjištění, že tento člověk má vlastně pravdu.
Jednoho dne to šéfredaktorovi nejčtenějšího časopisu na světě nedalo a dal příkaz tohoto autora vypátrat.
Jaké však bylo jejich překvapení, když navštívili už starého pána. Všechny zajímalo, jestli tento člověk umí šachy vůbec hrát. Po chvíli přišel návrh, jestli by si starý pán tedy nezahrál jednu partii se slavným mistrem Baronem. Ano velmi rád, souhlasím.
Baron měl bílé a zahájil Skotským gambitem přímo a rychle do středu šachovnice. Bylo zřejmé, že se pokouší o okamžité vítězství a že se smíří s nevýhodným postavením v případě, že pokus nevyjde. Starý pán mu čelil konvenčním způsobem, energicky se probíjel do středu k místům z nichž dobře maskovanými a chráněnými tahy bude moci dosáhnout na pozice uvnitř nepřátelské linie. Když se blížili k závěrečné fázi partie výměnou dam, starý pán byl pozadu o jednoho pěšce, ale zaujímal lepší pozice k bezprostřednímu útoku. Hrajete obdivuhodně dobře, řekl uctivě starému pánovi, který jen pokývl a usmál se.
Pozice byla kritická, to Baron viděl a začal být malinko nervózní.
Šachy mají určitou vlastnost, jak byl Baron přesvědčen, pro niž je prostě absurdní tvrdit, že je to jenom hra. Naopak podle způsobu, jak lidé šachy hrají lze vyvodit, že je to nelítostný zápas o mistrovství, podobající se válce.V té hře je konspekt samého života, včetně iluzí o tom, že člověk má život v moci. Proto mistr v šachu často umírá zcela vyčerpán, naprosto vysílen neuvěřitelně hlubokým a složitým způsobem koncentrace, k jaké je nucen po celá léta. Přesto se lidé, kteří nepřemýšlejí smějí, když se jim to vypráví.
Jste na tahu mistře, přerušil Baronovi úvahy starý pán.
Baron táhl pěšcem, který ho stál tuto partii.
Neuvěřitelné! Blahopřeji jste velmi silný hráč, pane... Promiňte ještě jsem se nepředstavil, Damian.

Damian? Těší mě, to jméno si budu pamatovat řekl Baron. Kde jste se naučil tak skvěle hrát šachy a kolik je vám let, vyzvídal mistr po partii. Starý pán začal vyprávět svůj smutný životní příběh. Prožil klidné a veselé dětství a pak začal chodit jako každé dítě do školy.
Rodiče úspěšně podnikali a neměli na něj bohužel dostatek času.
Už jako školák trávil za počítačem spoustu hodin.
Za pár let se stal údajně zcela závislým a svět bez počítače si prostě již nedokázal představit.
Osud mu pak zasadil těžkou ránu, když jeho rodiče zahynuli při autonehodě. Doposud jsem se vůbec o nic nestaral, vzpomíná, pak se mi ale náhle změnil celý život! Už si ani přesně nepamatuji v kterém roce jsem o rodiče přišel, říká rozechvělým hlasem Damian. Pamatuji si ale naprosto přesně, že když jsem šel poprvé sám nakupovat, tak chleba stál 50 korun a máslo stovku.
A šachy, ty mě naučil šachový program. A jaký, ptal se nevěřícně Baron.
Táta mi kdysi koupil k narozeninám Fritze 18.
Trvalo mi snad 10 let než jsem jej poprvé porazil v partii na 15 minut. Fritze 18? Vždyť tento program patří již desítky let mezi neporazitelné a je všeobecně známo, že žádný smrtelník se s ním nemůže měřit! Starý pán byl všem jen pro smích a už raději nic o své celoživotní vášni neříkal, protože věděl, že mu stejně nikdo neuvěří.
O partii bylo tehdy napsáno jen stroze pár řádků a Damian žil zase svým poklidným životem.
(pokračování příště)

Pozor! Soutěž pro čtenáře této pohádky!
Nejlepší volné pokračování zveřejním na mém blogu.
Pokud si autor bude přát, zůstane v naprosté anonymitě!
Damian jako hlavní hrdina nesmí zatím zemřít!
A nepište všichni!