Jak skládám úlohy?

Každého skladatele určitě inspiruje při tvorbě šachových problémů nějaká myšlenka.

Jak skládá úlohy vsetínský problemista Stanislav Juříček už vědí všichni.

A co inspiruje při tvorbě mne?

Je zajímavé, že většinou vůbec nic. Já jen tak sedím a dívám se na diagramy.

Někdy se dívám jen pár minut, jindy desítky minut anebo i desítky hodin! Jako začínajícímu autorovi se mi podařilo v roce 1999 při koukání na diagram č.10 vytvořit můj první rekordní problém (SH#146, Šachová skladba 12/1999). Zjistil jsem tenkrát, že to bude asi ta nejlepší cesta a tak jsem jen tak seděl a díval se na diagramy i v dalších letech!

Mohl bych zde uvést celou řadu diagramů, s nimiž jsem se během těch dlouhých let seznámil, ale vybral jsem nakonec jen tři docela zajímavé.

Skladaté P. Ivanič a A.H. Kniest uveřejnili v roce 1970 absolutní rekord v sériovém pomocném matu. Pamatuji se, že konkrétně na tento diagram jsem se díval asi 10 hodin, než došlo k závěrečné úpravě. Střelec na b1 bude krýt v závěru pole d3 a černý musí ještě provést tah 2.c3.

Pozor, SH#146 stále platí za rekordní. Jedná se o nejdelší známou úlohu ve které matuje bílý střelec! Řešení

Rekordní problém U. Heinonena nad kterým zůstává rozum stát. Sériový pomocný pat se samotným bílým králem, tedy minimálka. Zde jsem se nedíval již tak dlouho. Při pozorném přehrání řešení a zkoumání pozice jsem nakonec asi po 1 hodině přemístil jednoduše dámu na pole h6. Kolik šachových skladatelů se zde seznámilo s řešením? Určitě jich moc nebylo. Řešení

Sériový pomocný pat 74 tahem na jehož existenci mne upozornil až přítel Cornel Pacurar.

Zde to byla otázka opravdu jen 5 minut. Po odstranění pěšce na a3 a přidání jezdce na d4 vznikl po 44(!) letech nový rekord v sériovém pomocném patu s 12 kameny. Někdy mám takový pocit, že některé problémy čekají i desítky let, než se na ně vůbec někdo pozorně zadívá. Úprava podle SH=74.