JAK SKLÁDÁM ÚLOHY ...

O tom, že složit dobrou úlohu je po čertech těžké jsem se přesvědčil už mnohokrát. Nezbytná je znalost alespoň základních úlohářských principů, neboť požadavky kladené na její obsah, konstrukci, ekonomiku, estetiku a případnou publikaci jsou dosti tvrdé. Nebudu je zde konkretizovat, zájemce odkazuji na základní a vynikající knížku pro začínající úloháře prof. L.Kopáč a kolektiv: "Abeceda šachového problému."

Jak jsem zjistil, jen velice málo úlohářů dá nahlédnout do tajemství své kuchyně, jak vlastně úlohu "vaří". Já jsem však povaha sdílná a tak sledujme, jak takové úlohy (v mém případě dvojtažky) vlastně vznikají. Ze svého archivu více jak tří stovek prací vezmu pod lupu č.100. Je to jedna z mých oblíbených úloh. Motiv je sice známý, ale "věčně zelený" a vcelku je to originál, všechny maty jsou čisté a ekonomické a práce se vydařila i esteticky. Však mi ji pochválil i přední slovenský skladatel L.Salai, sr : "Motív je síce známy už dlhší čas, no konštrukčne je to veľmi elegantná dvojťažka."

Nyní tedy ukážu praktický postup jejího složení. Doporučuji postavit si prázdnou šachovnici, umístit kameny dle základního schématu a pak postupně přidávat další "dle návodu". A samozřejmě pozorně vnímat průvodní text. Je to, myslím, velmi zajímavé vnořit se v tento tvůrčí myšlenkový proces.

1) Motiv:

Starým, ale stále působivým tématem je tzv. Grimshaw, pojmenovaný po anglickém skladateli (1832-1890). Vnímavý pan Walter Grimshaw totiž přišel na to, že celkem banální záležitost vztahu střelce a věže by šla skvěle využít. Postavíme-li na šachovnici např. čVe4 a čSd2, pak při tazích 1.-Vf4 nebo 1.-Sf4 dříve krytá pole g5, resp. g4 již napadena nejsou. A právě tento princip je obsahem dnešní úlohy. Základní schéma bude (Db3,Jf7 - Ke6,Ve4,Sd2), úvodník 1.Df3 se základní hrozbou 2.Df5#. Jistě, že je nutné umístit ještě další figury a pěšce a vhodně pokrýt okolí čK, abych mohl vytvořit další obrany a maty. Překrývání drah věže a střelce 1.-Vf4 2.Jg5#, 1.-Sf4 2.Dg4# se nazývá téma Grimshaw - vzájemné překrývání průsečíkového bodu věží a střelcem, což bude obsahem skladby, ale jen dvě obrany, to by bylo málo! Do obsahu musíme přidat ještě alespoň jednu, to je minimum, vhodnější bývá samozřejmě přidat obran více. Tím se dostáváme k další etapě a tou je

2) Konstrukce:

Zde už nastupuje vlastní fantazie. Na některá pole je možné umístit blokující č.kameny, jinde musíme použít působnost b.kamenů. To je nejtěžší část skladby, talentovaní úloháři ji zvládají řádově za desítky minut či hodiny, jiní se s ní natrápí několik dnů, týdnů i měsíců! Přidáním čPd5,d7,e5,e7 jsem čK poněkud "zavřel do klece", ale to nevadí jak ještě uvidíme. Nyní je nutné pokrýt f5 (hrozba 2.Df5#), umisťuji tedy bJd6, musím však mít na zřeteli, že je okamžitě na braní! To mi ale zapadá do plánu, vzetím bJd6 v jedné z obran se bude likvidovat základní hrozba, současně se ale odebere krytí pole f6, kde zasáhne úvodníkem táhnoucí bD z f3. Zároveň si všimněte působnosti bJf7, který může matit jak Jg5, tak i Jd8, pole d8 tedy pokryji čJb7, který zároveň v další obraně může vzít bJd6. Tady pozor! V matu 2.Jd8# bude sice pole d6 blokováno právě čJ, ale při 2.Jg5 pozbývá bJd6 krytí, je tedy nutné jej ještě jednou pojistit! K tomu se výborně hodí bPc5. Teď zbývá ještě podstatný detail: bK. Kam jej umístit? Měl by být na g-sloupci, ale kde: g6 nebo g7? Vzhledem k tomu, že musí být chráněn před šachy čVe4 i čSd2 se jeví jako vhodné g6 a na g5 umístit nějakého pěšce. Ale tady opět pozor! Pokud bude bPg5, pak při obraně 1.-Sf4 vznikne duálový mat Dg4 i Dh3, navíc při 1.-Vf4 nepůjde dát mat Jg5! Nejhorší ale je, že v pozici ihned matí primitivní 1.Dh3 Vg4 2.Dxg4#. Co s tím? Na g5 tedy musíme dát čP. Ovšem pak může být bK až na g7, což je výborné neboť pole f5 bude kryto jen jednou. To je šťastné vyřešení problému: čPg5 kryje bK před oběma šachy a zamezuje i duálový mat 2.Dh3 g4! (odtahem g5-g4 je pole h6 kryto od Sd2). Tím jsme u konce a zbývá úlohu ještě předběžně prověřit: 1.Df3!. Hrozbu 2.Df5# lze odvrátit překrytím 1.-Sf4 2.Dg4# a 1.-Vf4 2.Jxg5#, dále přijdou na řadu ony doplňující varianty. Dvě likvidují podpůrnou figuru 1.-Jxd6 2.Jd8#, event. 1.-exd6 2.Df6#, poslední je pak uvolnění pole k ústupu: 1.-d4 (2.Df5? Kd5!), ale 2.Db3#. Zde se ukazuje proč jsem dal čV na e4, ta je nyní zablokována! Z technického hlediska je nyní všechno v pořádku.

3) Připravené hry a svůdnosti:

Dobrá strategická dvojtažka by měla obsahovat oba tyto pojmy. Tzv. "připravené hry" jsou zde: 1.-Ja5/d8 2.J(x)d8# a 1.-Vf4/e3, Sa5/b4/c3/e1 2.Jxg5#. V podstatě to jsou tahy, které vlastně černý udělat nesmí a na něž už v základní pozici existují maty. A "svůdnosti"? To jsou zdánlivá řešení, která vyvrací vždy jediná obrana. Tedy, na 1.Dh3? jde 1.-g4! (1.-Vg4? 2.Dxg4# nebo Dh6#), na 1.Dxb7? exd6! (1.-Sa5? 2.Jxg5#). Obě jsou poměrně primitivní, navíc 1.Dxb7 by se z úlohářského hlediska nehodilo vůbec, braní figury je zavrženíhodné! Ale i na něj musí existovat obrana.

4) Ekonomika:

Požadavek je jasný. Celá úloha má být provedena s co nejmenším potenciálem (i úlohář musí šetřit!) a navíc těch bílých musí být skutečně jen nejnutnější počet! Jak vyplývá z konstrukce úlohy, každý kámen má svoji funkci. Z těch bílých neušetříte nic a každý černý má také svou funkci, úloha je tedy ekonomická.

5) Estetika:

To je poslední, jak se říká "kabátová úprava". Kameny by neměly být nakupeny na jednom místě (zvláště v rohu), úloha musí působit jejich přirozeným postavením. U úlohy č.100 nic upravovat nemusíme, celý děj se odehrává na "vnitřní" šachovnici 6x6, jejíž okraj je tvořen kol dokola pásem prázdných polí. To je velice hezké! Jen pro zajímavost si zkuste celou pozici posunout o sloupec vpravo nebo vlevo. Obsah se nezmění, ale vůči šachovnici asymetrické postavení se dvěma volnými sloupci (a+b nebo g+h) působí esteticky daleko hůře.

6) Kontrola, event. oprava:

A tak na závěr ještě definitivní kontrola a kompletní zápis. Téma Grimshaw splňují dvě obrany: 1.-Vf4 přerušuje dráhu čSd2 a jde 2.Jxg5#, 1.-Sf4 přerušuje dráhu čVe4 a jde 2.Dg4#. Tématickou hrozbu 2.Df5# likvidují také tahy 1.-Jxd6 a 1.-exd6. První opouští krytí d8 (umožní 2.Jd8#) druhý 1.-exd6 odblokuje e7, ale opouští krytí f6 (lze 2.Df6#). Další uvolnění pole 1.-d4 zablokuje čVe4 a jde 2.Db3#. - "Hotovo!", myslel jsem si do doby než mi můj přítel a zkušený úlohář ing. Ivan Skoba věnoval na kontrolu výborný program "Problemiste". Samozřejmě, že jsem se na něj vrhl jako tygr (na ten program, ne na Ivana!) a v krátké době prověřil m.j. i tuto práci. A ejhle! Zkoušením jsem objevil lepší pozici bD a to na g2! Místo surové svůdnosti 1.Dxb7 se objevily dvě daleko jemnější: 1.Df1/f2? Sf4!, ale zejména 1.Dxg5? d4!, poslední je 1.Dh3? g4!. Zdá se, že jsme u cíle ... Ale ne! Přišel jsem ještě na jednu "drobnost" a tím je Sd2. Z technického hlediska je jedno stojí-li na c1 nebo d2, ale z hlediska obsahu? Ten je v tomto případu důležitější než estetika. Při postavení Sd2 zmizí jedna připravená hra (1.-d4 2.Da2#), takže přece jen - střelec musí být na c1. Ano, teprve nyní jsme definitivně skončili!

p: "Konštrukčne elegantná dvojťažka." (L.Salai, sr) - "Témou je vzájomné zaclonenie veže a strelca, ale okrem toho si treba všimnúť zvodnosť 1.D:g5?." (ing. B.Formánek, Pravda 11.5.2006)