Stalo se, že vláda státu docela lidstvo omrzela. Seděli na trůně, v Poslanecké sněmovně i na jiných důležitých postech, pobírali daně, zvyšovali poplatky, vymýšleli si války a k ničemu dobrému lidem nebyli. Sebralo se tedy poselstvo k nejvyššímu vládci světa, k laskavému Pánu Bohu. Chtělo toho uznávaného pořadatele všech věcí na světě poprosit, aby zrušil veškeré vládnoucí složky a jejich moc nad lidmi.
Poselstvo došlo k nebeské bráně. Vousatý milý Pán Bůh sídlil na nebi plném andělů a archandělů, obklopen nesmírnou knihou zápisů o všem, co se dělo na Zemi mezi lidmi.Na bělostném obláčku uprostřed blankytu seděl Pán Bůh a poslouchal.Řečník poselstva vypověděl, co měl na srdci. Pán Bůh potřásl hlavou: Nerozumím vaší žádosti, lidé zlatí! Vždyť já jsem vám žádné vládce nad vámi nedal! Poselstvo se rozkřičelo. Mluvili všichni najednou.Každý posel o nějaké vládě věděl. Vypočítávali je a tvrdili, že jich má každý až po krk. "Král, vláda", řikali, o sobě tvrdí, že je z boží milosti nebo že je Pánem Bohem ustanovená vrchnost!
Nic o tom nevím, odpověděl Pán Bůh, "já jsem vás udělal všechny ze stejné hlíny a nikoho jsem nad ostatními nepovyšoval". Tím se skončilo slyšení u Pána Boha.Ale poselstvo se usadilo v bráně a plakalo. Andělé to pověděli Panu Bohu. Ten v své laskavosti zavolal posly zpět. Uložil archandělovi knihovníkovi, aby prohlédl knihu, kde jsou vepsána všechna neštěstí lidstvo stíhající a lidstvu ubližující. Prohlédni knihu dobře a pak mi povíš, je-li v ní něco o vládě nad lidem.Možná, že jsem na to zapomněl. Kniha byla objemná a plná zápisů. Dlouho trvalo, než ji celou prohlédl. Teprve večer byl s prací hotov a hlásil se u božího obláčku. Oznámil, že o vládcích není v knize ani slova. Pan Bůh zavolal poselstvo a řekl mu: V knize neštěstí není pranic o králích a vládách. Odejděte s pokojem. Členové poselstva byli zdrceni tou odpovědí. Nařikali, že se nemohou vrátit na svět s nepořízenou. Znovu se jich Pánu Bohu zželelo. Rozkázal archandělovi: Jdi a prohlédni zápisy o všech bědách, které se na lidstvo snesly, protože jedni chtěli sucho, jiní déšť, jedni úrodu, jiní neúrodu, jedni válku, jiní mír a obvykle nikdo nevěděl, co vlastně chce. Každý si však chtěl vymodlit něco jiného, než co jsem ustanovil, a tak z toho všeho zpravidla bývala jen nesnáz a trápení. Třeba v těch knihách najdeš nějaký zápis o králích a vládcích. Archanděl se hned pustil do práce. Jeho úkol nebyl snadný, protože všechny zápisy byly obsaženy ve dvanácti tlustých knihách. Trvalo tedy dvanáct dní, než byl s prací hotov. Prohlížel bděle, a nenašel nic.
Zavolal si tedy moudrý Pán Bůh poselstvo lidí naposledy a řekl jim na rozloučenou: Nemohu vám pomoci, lidé zlatí. Už se musíte vrátit domů s nepořízenou! Jak to vidím, jsou králové i vláda váš vlastní výmysl. Nejste-li s nimi spokojeni a máte-li jich dost, sami si vymyslete, jak se jich zbavit! Například defenestrací!
(převzato a mírně upraveno)
Poselstvo došlo k nebeské bráně. Vousatý milý Pán Bůh sídlil na nebi plném andělů a archandělů, obklopen nesmírnou knihou zápisů o všem, co se dělo na Zemi mezi lidmi.Na bělostném obláčku uprostřed blankytu seděl Pán Bůh a poslouchal.Řečník poselstva vypověděl, co měl na srdci. Pán Bůh potřásl hlavou: Nerozumím vaší žádosti, lidé zlatí! Vždyť já jsem vám žádné vládce nad vámi nedal! Poselstvo se rozkřičelo. Mluvili všichni najednou.Každý posel o nějaké vládě věděl. Vypočítávali je a tvrdili, že jich má každý až po krk. "Král, vláda", řikali, o sobě tvrdí, že je z boží milosti nebo že je Pánem Bohem ustanovená vrchnost!
Nic o tom nevím, odpověděl Pán Bůh, "já jsem vás udělal všechny ze stejné hlíny a nikoho jsem nad ostatními nepovyšoval". Tím se skončilo slyšení u Pána Boha.Ale poselstvo se usadilo v bráně a plakalo. Andělé to pověděli Panu Bohu. Ten v své laskavosti zavolal posly zpět. Uložil archandělovi knihovníkovi, aby prohlédl knihu, kde jsou vepsána všechna neštěstí lidstvo stíhající a lidstvu ubližující. Prohlédni knihu dobře a pak mi povíš, je-li v ní něco o vládě nad lidem.Možná, že jsem na to zapomněl. Kniha byla objemná a plná zápisů. Dlouho trvalo, než ji celou prohlédl. Teprve večer byl s prací hotov a hlásil se u božího obláčku. Oznámil, že o vládcích není v knize ani slova. Pan Bůh zavolal poselstvo a řekl mu: V knize neštěstí není pranic o králích a vládách. Odejděte s pokojem. Členové poselstva byli zdrceni tou odpovědí. Nařikali, že se nemohou vrátit na svět s nepořízenou. Znovu se jich Pánu Bohu zželelo. Rozkázal archandělovi: Jdi a prohlédni zápisy o všech bědách, které se na lidstvo snesly, protože jedni chtěli sucho, jiní déšť, jedni úrodu, jiní neúrodu, jedni válku, jiní mír a obvykle nikdo nevěděl, co vlastně chce. Každý si však chtěl vymodlit něco jiného, než co jsem ustanovil, a tak z toho všeho zpravidla bývala jen nesnáz a trápení. Třeba v těch knihách najdeš nějaký zápis o králích a vládcích. Archanděl se hned pustil do práce. Jeho úkol nebyl snadný, protože všechny zápisy byly obsaženy ve dvanácti tlustých knihách. Trvalo tedy dvanáct dní, než byl s prací hotov. Prohlížel bděle, a nenašel nic.
Zavolal si tedy moudrý Pán Bůh poselstvo lidí naposledy a řekl jim na rozloučenou: Nemohu vám pomoci, lidé zlatí. Už se musíte vrátit domů s nepořízenou! Jak to vidím, jsou králové i vláda váš vlastní výmysl. Nejste-li s nimi spokojeni a máte-li jich dost, sami si vymyslete, jak se jich zbavit! Například defenestrací!
(převzato a mírně upraveno)
Žádné komentáře:
Okomentovat