Za jedné, velmi prastaré a pradávné doby, kdy první lidé zkoumali taje a krásy naší nádherné Země, se odehrál děj, který zasáhl mnoho životů, lidských osudů a ovlivnil možnosti životů budoucích.
Společenství lidí, které na Zemi tehdy žilo, se snažilo žít duchovním životem, rozvíjet duchovní principy, schopnosti a dovednosti a rozvíjet svůj duchovní potenciál. Soustředili se hlavně na duchovní stránku života a bytí, fyzickou trochu zanedbávali a odstrkovali. Hlavní důraz svého snažení vložili do duchovna a energií.
Kromě jiných existovala i skupina "duchovních vědců", kteří se snažili zkoumat možnosti a nacházet řešení, jak se dostat energetickou cestou do Vesmíru, do jiných dimenzí, jak se teleportovat na jiná místa…, jak zvyšovat své vibrace. Neobešli ani pokusy s časem, aby našli způsob věčného života.
K různým pokusům se přidalo zkoumání a realizace magie, matematických rovnic a magických vzorců, aby snáze došli k cíli, který si vytyčili. Několik pokusů, setkat se s jinými bytostmi a civilizacemi, je však vyvedlo z prvních iluzí, že kosmické bytí je jenom laskavé a každý to s každým myslí dobře a poctivě. Zakusili to, co dosud neznali a pocítili strach. Stáhli se tedy se svými plány zpět, aby se chránili před nebezpečím zvenčí.
Postupně však v nich tento strach sílil, až začali mít obavy, že se neubrání před cizinci z Vesmíru, kteří by mohli chtít od nich to, co sami nemají. Spolu se strachem v sobě posilovali i vnitřní pocit neschopnosti a nemožnosti se ubránit, nedůvěry v sebe a ve své energie. I právě proto, víc než jindy, zesílila jejich duchovní touha setkat se a navázat spojení s vysokými duchovními bytostmi, které by je nejenom něčemu naučily, aleby je i zároveň ochránily.
Zasedla tedy skupina starších a znalých, aby našla způsob ochrany před možným nebezpečím. Zakrátko se všichni jednoznačně usnesli… Nechali narychlo vystavět chrám, aby jménem celé společnosti pozvali z Vesmíru bytosti, které je ochrání před vetřelci. Připravili magické symboly, znaky, soustředili společnou energii, vytvořili energetický kanál, kterým tyto bytosti teď i později přijdou a provedli magický obřad, rituál pozvání a přivedení těchto bytostí na Zemi…
Přišly, zjevily se ve světelných rouchách, kterých světlo oslňovalo jejich oči. Vysílaly energie, ze kterých lidé ani nestačili "zavřít své pusy", když němě zírali na tato zjevení. Třpytily se v chrámu jako božské bytosti a všemi světelnými paprsky slibovaly, že splní lidem vše, co potřebují. Byly tak jiné,velkolepé, zářící, okouzlující…, milé…
Skupina lidí v chrámu padla na kolena a vyjádřila svou pokoru před těmito všemohoucími bytostmi, které je zachrání. Cítili, že je třeba vše vložit do jejich rukou, nechat se vést a také je nechat konat. Souhlasili s návrhem těchto bytostí, že je velmi důležité projít zasvěcením jejich energií, aby k nim lidé měli blíže a spíše je pochopili. Nakonec přítomni lidé vzájemnou dohodu stvrdili svou vlastní krví, kterou nakapali jeden po druhém do speciální nádoby.
Tento dar si bytosti odnesly a vložily ho do energetického modelu otroctví, který měly vytvořený jako zdroj energií pro své bytí. Lidé však o tomto systému zholanic nevěděli, netušili, necítili… Byli šťastní, že zachránili své společenství a každým dnem stále více se obraceli k těmto bytostem, prosili je o záchranu, modlili se…, obalovali svá těla a duše jejich "dokonalejší" energií, nechávali ji sebou procházet, vsazovali ji do přírody a naplňovali ní celou Zemi. Všemožně se snažili, i za druhé lidi, vykonat pozitivní práci a také vysvětlit i těm ostatním - přesvědčit je, jak je potřebné se k těmto bytostem obracet a vložit svůj život do jejich rukou. Tuto cestu považovali za jedinou, která jim přinese štěstí, moudrost a zvýšení vibrací.
Postavili tyto bytosti na piedestal a dali jim dokonce status Boha. Ve vlastním zaujetí a obaleni v nových energiích ani nepostřehli, že se vzdávají své vlastní vůle, svého rozhodování o sobě, o svém životě, jistoty v sebe, sebedůvěry, sebehodnoty, pocitu vlastní ceny, vnímali jenom nové energie, které jim dopomohou stát se lepšími. Postupně stále více upadali hlouběji a hlouběji do systému otroctví, podřízení se, plnili vůli světélkujících bytostí, své vlastní bytí překrývali cizí identitou, aniž by o tom věděli, až časem jakoby zapomněli, kým vlastně původně jsou.
Zapadli do egregoru bytostí z Vesmíru jako ovoce do tuny jogurtu, hladce, klouzavě, bez odporu, podřídili svůj život jeho zákonům, živili ho svými životními energiemi, aniž by si cokoliv svým duchovním zrakem či pocitem uvědomili. Byli překrytí energií, která jim neumožňovala poznat, pochopit a prozřít. Vše šlo napohled jakoby v pohádce, až se jednoho dne objevili…, tentokrát nikoliv ve světelných rouchách ale "z masa a kostí"…
Připluli na Zemi s ostrou, agresivní energií, začali se na ní roztahovat jako "pánové", právem energeticky mocnějšího zabavovali vše co se jim hodilo a s lidmi zacházeli jako s otroky. Nectili si jejich života, pouze potřebovali dostat znich duchovní moudrost nekonečnosti života a duchovní dovednosti, ke kterým se tito lidé dopracovali. Vzpouru a mlčení lidí trestali ohavnou smrtí, když se jejich záměry neplnily, sadisticky vyvražďovali celé skupiny.
Jednoho dne se samozvanci, na základě svých znalostí a vědomostí o magickém významu čísel, usnesli, že musí najít sedm žen, majících dle jejich pohledu přístup k vědění, které potřebují. Netrvalo dlouho a tyto ženy se ocitly, svázané a omotané hadrem ve sklepě - ve vězení. Ženy pochopily, že budou trýznivou cestou donucené prozradit pravdu svého poznání. Začaly horečně přemýšlet, jak by tomu zabránily. Napadlo je jediné - vzdát se svých duchovních vědomostí, schopností a dovedností a rituálem je ze sebe odstranit, aby se nedostaly, pod tíhou mučení a brutality, do nepovolaných rukou. Pochopily, že budou kvůli nim muset nesmírně trpět a začaly je obviňovat ze svého budoucího utrpení. Cítily alespoň malinkou špetku naděje, že zbavením se jich se možná utrpení zmenší.
Jak se usnesly, tak i udělaly energeticko-mentální cestou. Odmítly dosud nabyté vědění a ponořily se hluboce do nevědění, aby se, pokud to bude možné, zachránily. Další den jim dokázal, že naděje byla marná. Skutečné utrpení předčilo i ty nejhorší představy. Umíraly v nejhorších mukách a přály si co nejdříve zemřít, aby se dostaly z toho utrpení pryč. Duše pak zíraly seshora na svá těla, se kterých částmi bylo naloženo různými způsoby…
Ještě nějakou dobu tyto duše nazíraly na osudy jednotlivých lidí a stále více propadaly přesvědčení, že žít nemá cenu, život je strašný, k čemu je celé bytí… S lítostí pozorovaly utrpení lidí, jejich bolest, beznaději, zoufalství, bezvýchodnost… Slyšely lidské výkřiky: "Proč tohle musíme prožívat…?" Tato otázka je na chvíli zarazila a pocítily nesmírnou touhu si na ni odpovědět, jakoby tím mohly dojít k vykoupení. Připojily se k dalším duším a vydaly se tedy s bytostmi, které je provázely smrtí, na cestu do svých příštích příbytků a odpoutaly se od fyzického života co nejvíce to šlo. Se zvědavostí pak sledovaly na obrazovce rekapitulaci svého života a snažily se pochopit a poučit ze svých chyb.
Objevilo se na ní slovo magie v černých stínech, za kterým byla vidět jeho energetická základna - egregor. Vyhlížel děsivě, přitahoval a hltal do sebe vše, co se v jeho blízkosti vyskytlo, ihned to obalil řetězy a připoutal k sobě. Lidé v něm chodily jako bez duše, cinkajíc řetězy. Přihlížející duše pochopily, jaké vazby a pouta si vytvořily jejím používáním, jak sebe samé, své společenství i samotnou Zemi uvrhly do otroctví tohoto egregoru, který je postupně začal řídit svými vlastními zákony. Jasné světlo jejich duší se vytrácelo pod tíhou cizí identity a jejich energií. Uviděly jemné nitky energetických kanálů, které vedly od jejich těl do této základny i jak uniká jejich životní energie ve prospěch někoho jiného…
Nahlížely na duchovní pokusy své společnosti ohledně energií, času, výletů do různých dimenzí… a uvědomily si, že společnost neznala plně důsledky toho, co realizovala. Lidé si na Zemi přivezli další negativní energie, různé druhy strachu…
Začalo jim být jasné, proč v nich stále více sílil strach, proč postupně ztrácely svou vlastní identitu, důvěru v sebe, sebejistotu. Byl to i vnitřní strach o život, vlastní svobodu, svébytnost svého bytí, který se navenek promítl hlavně do strachu z nebezpečí z Vesmíru. Vlivem tohoto strachu, i z touhy po kontaktu s vyššími bytostmi, pozvaly na Zemi své "ochránce" netušíc, že by tento strach mohl být součástí jejich plánů, který přijaly do svých myšlenek jako své vlastní pocity, aniž by cokoliv pochopily.
Posléze na životní obrazovce viděly, že svítící, paprsky vysílající, těla bytostí - ochránců jsou jenomduchovní slupkou, pod kterou se nachází manipulativní cíle ovládat, mít moc a mít energii z pozemského zdroje.
Začaly chápat, že se lidé postupně sunuli vlastním přičiněním do otroctví, do podřízení, ztráceli vlastní vůli o sobě rozhodovat, odevzdávali vědomě rozhodování do rukou těchto bytostí, ať se dle nich stane to, co se má stát, odevzdali jim do rukou kontrolu nad sebou, přestali vědomě řídit svůj život cílevědomým směrem a dovolili těmto bytostem, aby řídily jejich život ony, protože je považovali za lepší, dokonalejší, vyspělejší a … "božské".
Lidé udělali ze sebe dobrovolně, z neznalosti a nevědomosti, nejdříve duchovně-energetické otroky, sloužící bytosti, které se nechávají řídit druhými a obírat o energii a později i fyzicko-emocionální a mentální otroky, nechávající se pokořovat, ponižovat, zabíjet… Dobrovolně se upsali svou krví cizím bytostem a ještě jim ji vydali do rukou, čímž vydali do jejich rukou své životní energie a svou identitu.
Zasvěcením do jejich energií se nechali protlačit dveřmi do jiné reality… Kam?… Do jiného egregoru, kterého cílem je hlavně od druhých získávat a brát, avšak dávat jenom zbytky, aby se neřeklo. Když egregor něco vydá, vyžaduje několikanásobní platbu zpět. Od každého zasvěceného človíčka vedly energetické kanály do této úrovně bytí, do zmíněného egregoru, kterými dostával odtamtud i pokyny, povely, příkazy, apely a předurčení vlastního myšlení a konání.
Duše se zhrozily nad tímto viděním a začaly hluboce zpytovat sebe samé, jaký na tomto neštěstí mají podíl. Dřív než si uvědomily svou vinu, na obrazovce se zjevily děje možné budoucnosti. Pochopily, že Země je, jejich dříve nepochopenou činností, otevřená cizím energiím, vetřelcům,bytostem s invazními cíli, kteří se v různých dobách po ní prohání, devastují, ubližují, zraňují, ovládají dle libosti.
Lidé se většinou krčí v porobě, otroctví, ponížení, chtě-nechtě snášejí utrpení, bolest, smrt, kromě těch, kteří se přidali na stranu nájezdníků a konají zlo spolu s nimi. Model otroctví a podřízení se prolíná jednotlivými věky, pořád a pořád, jakoby tomu nebyl nikdy konec… Začalo jim být, s obrovským zděšením, jasné, že na Zemi bylo zavedené otroctví, o které se nevědomě a nechápavě za svého života zasloužily.
Každá duše zmlkla a dál zpytovala své svědomí, své hluboké nitro, kde udělala další chyby.Duchovní naivita - ostatní bytosti, bytosti z Vesmíru, jsou dobré, láskyplné, chtějí každému jenom dobro a neustále pomáhají, tyto bytosti jsou chytřejší, lepší, dokonalejší, znalejší. Duchovní iluze - dokonalost své vlastní duchovnosti, užívání magie nevnímajíc důsledky, snaha přitáhnout si na Zemi dokonalé vyšší bytosti za účelem učení se a pomoci bez pochopení, že si přitáhnou bytosti, se kterými mají něco podobné, vzhledem k vlastním programům, manipulacím…, se kterými jsou neviditelně provázané v různých egregorech za všechny životy…, byť ony mají o něco vyšší vibrace, touha komunikovat s nejvyššími bytostmi s chybějícím poznáním, že si povídají pouze s těmi, kterých vibrace jsou podobné, blízké a přístupné, protože k těm nejvyšším mají vibračně velmi daleko a tyto vibrace by zatím nedokázali unést a rozkódovat. Duchovní fanatismus - sami to nedokážeme, ale ony to umí, udělají to pro nás, zachrání nás, jsou to "Bohové", je třeba jim věřit a dát jim tu moc… Duchovní pýcha - jsme duchovně na výši, děláme pokusy, kterých podstatu a důsledky známe, víme co za vším je, moudrost je naší kamarádkou a vše dokážeme prozřít… (pýcha, která jim zaslepila oči, nedovolila ani prohlédnout cizí bytosti do "morku kosti" a poznat kdo jsou…).
V hledání vlastních chyb a omylů se postupně dostaly až k bodu, kde si uvědomily, že vlastními ústy, bez souhlasu a rozhodnutí celého společenství, pozvaly na Zemi ony bytosti, žádaly je o pomoc, provedly obřad, rituál ve jménu tohoto společenství, v jeho jménu odevzdaly bytostem i krev za všechny a nechaly se zasvětit, aby učily své společenství "novým, lepším zítřkům". Natahaly v duchovních iluzích na Zemi cizí bytosti, šířily jejich energii všude kde se dalo, přesvědčovaly lidi, aby udělali to samé, čímž pomohly zasíťovat celou Zemi manipulativními energiemi, vazbami a pouty.
Udělaly to, o čem vůbec nevěděly, jestli by s tím ostatní lidé souhlasili, ale ve svém duchovním nadšení to předpokládaly jako samozřejmé. Přisvojily si právo jednat za druhé. Sice v dobré víře, ale popravdě dopomohly lidstvu k otroctví, vykořisťování, bojům, válkám, smrti…,možná na dlouhé věky.
Pravděpodobně by se někdo mezi lidmi našel, kdo by dokázal odhadnout důsledky tohoto počínání, ale upřímně si přiznaly: "poslechly bychom ho vůbec v opojení duchovních iluzí, nebo bychom ho prohlásily za blázna?"
Záhy pochopily, že i své duchovní vědění, schopnosti a dovednosti vinily zbytečně jako příčinu svého utrpení. Tyto je neuvrhly do poroby, ale nevědomost s jejich zacházením, neschopnost zůstat samými sebou bez překrývání cizími identitami, neschopnost mít vlastní vůli, důvěru v sebe, sebejistotu, cítit svou vlastní hodnotu. Bylo jim jasné, že se jich vzdaly zbytečně a kdoví, kdy se k nim budou moci vrátit, kdy se jim povede je opět obnovit…
Uvědomily si, že v duchovních iluzích nedokázaly prozřít podstatu lásky svých zachránců, jejich duchovní slupku, skryté plány a také to, že oni hledali energetické zdroje, které by je živily.Podřídily sebe i lid jejich otroctví a postupně začaly hrát roli otroků.
Přišlo i poznání, proč bylo dovoleno, že do jejich společenství přišla fyzická otrokářská civilizace, když byli duchovní společností. V duchovnosti se všichni lidé propadli velmi hluboko, jakmile dovolili sebe samých uvést do systému podřízení se, do stavu otroka, sluhy, méně hodnotného a neschopného člověka, který nechce rozhodovat sám za sebe, ale nechává za sebe rozhodovat Bohy. Energie duchovního otroctví přitáhly na Zemi fyzické otrokáře, kterým sloužili už i jako fyzičtí otroci.
Jímala je až hrůza nad důsledky, do kterých pomohly přivést lidstvo, možná na dlouhé věky…Pocítily obrovskou vinu, která leží na jejich bedrech, vinu za vyhubení národa, za karmickou porobu lidstva, které přesvědčily o prospěšnosti onoho konání, vinu za zasmyčkování Země manipulativními energiemi…
To budeme muset jít mnohokrát do života a velmi urputně odčiňovat tuto vinu dobrem, pomáhat lidem, snažit se zmírňovat jejich utrpení…, vyhledávat a oslovovat lidi, kteří by chtěli pomoci…, abychom se z toho vyvázaly."
"Pozor", zablikalo na obrazovce. "Když půjdete do života s hlavním cílem, touhou, přáním pomáhat lidem, aby jste odčinily svou vinu, může se stát, že budete pomáhat neadekvátně, aniž by jste si to uvědomily. Lidem svou pomoc v tomto případě energeticky i fyzicky vnutíte - vtlačíte a připoutáte si je k sobě jako otroky, kteří potřebují pomoc. Z vlastní touhy někomu pomáhat a odčinit své provinění, jim vnutíte přesvědčení, že pomoc potřebují.
Může se stát, že silnou, až invazní touhou pomoci si slabší lidi podřídíte, stanete se na jejich potřebě pomoci závislými a pověsíte se na ně jako na věšák.
Z této touhy jim však ještě přitížíte, podpoříte jejich závislost na druhém, více zauzlíte jejich karmické nitky, či vezmete jim jejich poučení a přetáhnete na sebe z pocitu viny a programu sebeobětování se. Vaše vlastní vina se může přesmyknout do programu a pocitu sebeobětování se, aby jste měly pocit, že vaše nadměrná vytíženost v pomoci druhým více odčiní vaši vinu. Tímto způsobem se lidé ze své poroby nedostanou a vaše vina se neodčiní, možná i zvýší. Místo realizace vašich vlastních identit, budete realizovat něco zcela jiného, co zamotá osudy všech zúčastněných."
Duše naslouchaly a rozhodly se, že o tomto budou hodně přemýšlet než dostanou šanci se inkarnovat na Zemi.
Dříve, než se odebraly do svých příbytků, se na obrazovce života objevil poslední obraz. Byla to slova: "Bezpodmínečná LÁSKA, Svoboda, síla uvnitř člověka…"
Zastavily se ještě na chvíli a přemýšlely, co by měly ještě pochopit… "Že by v naší společnosti chyběla Bezpodmínečná Láska?", ptala se jedna druhé. "Co by se stalo, kdybychom podle ní žily?"
Paralela k dnešnímu životu.
Je prospívající se svobodně a ochotně zamyslet:
- nad vlastním životem, vlastními činy, aktivitami
- nad tím, s jakými bytostmi z Vesmíru, či přítomnými na Zemi komunikujeme
- od jakých bytostí přijímáme pokyny či příkazy
- jaké bytosti se nám zjevují v meditacích, snech
- jaké energie přivádíme na Zemi, co s nimi děláme
- komu a čemu dovolujeme procházet naším nitrem
- jaké energie doporučujeme druhým
- jakými energiemi obalujeme druhé lidi
- jakým identitám dovolujeme překrýt svou původní identitu…
- jakým zasvěcením procházíme a kam se ním případně navazujeme
- s jakými egregory jsme spjatí
- s jakým skrytým i viditelným motivem pomáháme, jaké to má důsledky
- s jakými vlastními podvědomými programy tady žijeme, které po věky upevňují model otroctví nebo by mohly přitáhnout do života vlastního i všech další nepotřebné formy otroctví či problémy
Tato slova neznamenají mít či dostat STRACH, ale potřebu hluboce pravdivě, upřímně zrevidovat a napravit svůj život i minulé životy, abychom prostřednictvím třeba Bezpodmínečné Lásky prohlédli vše co naplňuje náš činný život až "do morku kosti", dokázali Pravdivě vidět všechny možné důsledky svých starých a i současných činů (nejenom ty výsledky, které si iluzivně přejeme) a abychom dokázali vše negativní z minulosti i přítomnosti zrušit. Tak zrušíme i ty, které se například staly v uvedeném příběhu a pořád přetrvávají a předejdeme i dalším možným negativním důsledkům, které by nám mohly neviditelně a nepoznaně hrozit.
