1.1.Evoluce
"Lidstvo dnes prochází zásadní evoluční změnou. Tato změna je doprovázena radikální změnou našeho světonázoru - změnou naši základní představy o fungování věci. Světový názor se snaží odpovědět na dvě životně důležité otázky: "Kdo jsme?" a "Jaká je povaha vesmíru, v němž žijeme?" Naše odpovědi na tyto otázky určují kvalitu našich osobních vztahů s rodinou, přáteli, zaměstnavateli a zaměstnanci. Z širšího hlediska definují společnost. Není divu, že nově vznikající světový názor zpochybňuje mnoho mýtů, jež západní společnost považuje za pravdivé" (Tolle, Moc přítomného okamžiku, 1999, s. 13)
Kdo jsme? Odkud jsme? Přes co půjdeme? Jaký to má všechno smysl a cíl? Tyto otázky trápí člověka už počátku jeho existence, doposud však tyto odpovědi nedostal v ucelené formě.
"Mýtus, že člověk je naprosto oddělený od ostatních lidí, od přírody i vesmíru je příčinou válek, ničení životního prostředí, a všech projevů lidské nespravedlnosti. Koneckonců, který normální člověk by ubližoval druhému, kdyby si uvědomoval, že je součástí jeho samého? Duše a vědomí každého z nás jsou souměřitelné se vším, co je, protože neexistují žádné absolutní hranice mezi našim já a totalitou existence. Vědecké studie léčivé moci potvrzují, že myšlenky, postoje a úmysly jednoho člověka mohou ovlivnit fyziologii druhého. To je nemožné podle známých fyzikálních zákonů a světonázoru tradičních věd. Nicméně výzkumy dokazují opak." (Tolle, Moc přítomného okamžiku, 1999, s. 14)
Vědci prováděli experimenty, ve kterých zjistili, že výsledek experimentu je různý, pokud ho pozorujeme. To dokazuje naši schopnost ovlivňovat okolní hmotu svoji pozornosti. Dá se tedy předpokládat, že i naše pozornost se projevuje silou a má tedy hmotnou povahu.
"Tradiční věda předpokládá, že neexistuje nic, co nemůžeme měřit, testovat v laboratoři nebo vnímat našimi pěti smysly a jejich technologickým rozšířením. "Není to reálné," tvrdí vědci. A proto je veškerá realita redukována na materiální realitu. Duchovní dimenze reality jsou popírány." (Tolle, Moc přítomného okamžiku, 1999, s. 14)
A co třeba naše pocity, vzpomínky a myšlenky? Víme, že je máme, protože je vnímáme. Změřit je ale neumíme, takže je dáme do škatulky nereálné? Nebo připustíme, že to, co si představujeme a cítíme, je taky realita, jen vnitřní. Obě reality, vnější i vnitřní spolu navzájem interagují. Vnější umíme změřit a tu vnitřní můžeme jen cítit, máme z ní osobní prožitek a těžko nám někdo bude vymlouvat, že naše pocity vlastně neexistují. Pokud teda ale existují, protože si je uvědomujeme, musí i ony mít nějakou formu a konstrukci, být tvořeny hmotou, kterou vědci zatím změřit neumí. To ovšem neznamená, že tento vnitřní svět našich myšlenek, pocitů a vzpomínek nedokážeme pochopit. Právě naopak, každý by měl porozumět svým myšlenkám a pocitům, které pramení z našich vzpomínek, z naší osobnosti.
"Osvícení je nalezení naši pravé přirozenosti za hranicemi všech forem. Neschopnost uvědomit si tuto spojitost vyvolává iluzi oddělenosti od vlastního já i od okolního světa. Následkem toho vnímáme své já - vědomě či nevědomě - jako izolovaný fragment. Máme strach a jsme v konfliktu s vnitřním i vnějším světem" (Tolle, Moc přítomného okamžiku, 1999, s. 26)
"Bytí je věčný, stále přítomný Život za nesčetnými životními formami, které podléhají narození a smrti. Bytí je však také hluboko uvnitř každé formy jako její nejvnitřnější, neviditelná a nezničitelná podstata. To znamená, že vám je dostupné v každém okamžiku jako vaše nejhlubší já, jako vaše pravá přirozenost. Bytí můžete poznat jedině tehdy, když máte naprosto klidnou mysl a žijete plně a intenzivně v přítomném okamžiku." (Tolle, Moc přítomného okamžiku, 1999, s. 10)
1.2.Civilizace v krizi
"Zásadní příčinou, která přivedla lidstvo na pokraj globální ekologické katastrofy, je absence duchovna v naší civilizaci. V roce 1998 se v Moskvě konalo První veřejné čtení Deklarace práv Země a zde také zástupkyně veřejného hnutí T. Romanova vystoupila s následujícím proslovem: "Každý člověk i celá lidská společnost by si měli v dnešní době uvědomit, že naše bezduchá civilizace směřuje k rostoucímu uspokojování v zásadě přebytečných tělesných potřeb. Lidstvo se přestalo vyvíjet a ztratilo cíl svého směřování. Je nezbytné, aby se cílem každého z nás i celé společnosti stala přeměna a duchovní rozvoj. To vše se musí uskutečnit ve jménu přechodu lidstva na nový stupeň evoluce, jenž bude znamenat vývoj jedince rozumného na člověka duchovního. Tento názor podpořilo mnoho vědců, mezi nimi i profesor I. N. Janickij, který uvedl, že příčina dosavadního neúspěchu řešení ekologické problematiky tkví v naší mravnosti." (Tichoplavov, Fyzika víry, 2004, s. 17)
"Víme, že podstata života skutečně tkví v duchovním vývoji, který je osobní a úchvatný - ve vývoji, který žádná věda, filozofie ani náboženství ještě plně nevyjasnili. A právě tak víme ještě něco: víme, že jakmile jednou porozumíme tomu, co se děje, jakmile se zapojíme do tohoto naznačeného procesu a budeme maximalizovat jeho roli ve svých životech, lidská společnost udělá kvantitativní skok do úplně nového způsobu života - takového, který zrealizuje to nejlepší z našich tradic - a vytvoří kulturu, která byla vždy cílem lidských dějin" (Redfield, Celestinské proroctví, 1993, s. 9)
Abychom si mohli správně odpovědět na otázku, proč se věnovat sebepoznávání, je nezbytné popsat současný stav lidské společnosti a poté stav, ve kterém by se měla nacházet. Existují vyšší úrovně duchovní vyspělosti, ke které se lidé pomalu blíží.
1.3.Současný a budoucí stav společnosti
Současná společnost lidí se vyznačuje těmito vlastnostmi:
-Nemoci jsou běžným jevem, je jich tolik, že se nemoc považuje za normální, přitom skutečné příčiny zůstávají stále skryty, nenazírá se na ně jako na výsledek příčin integrujících rovněž naše postoje a emoce, ale jsou redukovány pouze na důsledky v úrovni fyzického těla
-Devastace všeho, přírody, planety, ostatních lidí i sebe samého
-Nechápání a neporozumění je zdrojem násilí, válek a konfliktů
-Otrokářská společnost v moderní verzi, lidé jsou nucení celé dny pracovat většinou pouze za bydlení a stravu, nezbývá čas ani energie na sebekultivaci
-Přírodní zdroje jsou v rukách velmi malého procenta lidí, zbytek má nedostatek, potírání ekologických energetických zdrojů na úkor zisku
-Technologický vývoj předběhl duchovní vývoj, tedy vnitřní zralost společnosti není připravena, kdykoliv hrozí apokalypsa
-Nefungují vztahy, jak rodinné tak pracovní, protože ten, kdo nemá dobrý vztah se sebou, nemůže ho mít ani s ostatními a tak vznikají konflikty, rozvody a války
-Existují státy, kde je obrovský kapitál a státy, kde není co jíst
-Špatně postavená ekonomika - peníze, úroky
-Většina populace nevytváří žádné hodnoty, pouze přelívají peníze
-Nejsou pokryty základní lidské potřeby (bydlení, jídlo, voda) - vznik kriminality, sociálně slabých jedinců a drogově závislých
-Výrobky se dělají nekvalitně kvůli zisku a následným prodejům, obrovská přesycenost podobných věcí
-Lidé žijí v iluzi o pravdě, nevidí svět takový jaký je
-Nechápání hlubších souvislostí toho proč jsme tady a teď
-Nechápání toho, kdo skutečně jsme, vede ke ztotožňování s fyzickým tělem a toto ztotožnění vytváří bezohlednou potřebu být a mít
-Stádovost, orientace k bezohledné autoritě
"Věda, již ve své podstatě chybí duchovno, sice zažívá bouřlivý rozvoj, ale žene lidstvo na okraj nebezpečné propasti. Vyprodukované jaderné zbraně hrozí zničením planety a využívání "mírové" energie jádra vede ke světové ekologické katastrofě. Rozvoj chemické výroby představuje hrozbu pro veškerý rostlinný a živočišný svět." (Tichoplavov, Fyzika víry, 2004, s. 22)
Budoucí vyspělá společnost lidí by se měla vyznačovat těmito vlastnostmi:
-Nemoci jsou zřídka a vždy je známá příčina, která se dá odstranit
-Harmonie a symbióza mezi lidmi, planetou a přírodou
-Každý přispívá k chodu společnosti svým dílem, dle svých možností a schopností, není nikým nucen
-Všichni mají dostatek času na vzdělávání, osobní rozvoj a seberealizaci
-Sebepochopení vede k porozumění i těm ostatním
-Přírodní zdroje jsou majetkem všech a jsou rozumně využívány k prospěchu všech na celé planetě
-Není potřebný boj o energii druhých lidí
-Ekologické zdroje energie jsou postaveny nad ostatními zdroji
-Duchovní a technologický vývoj je v rovnováze, tím je zajištěna zodpovědnost a stabilita
-Vztahy fungují na základě porozumění a souznění
-Bezúročná ekonomika, neexistují machinace s penězi, peníze jsou pouze virtuální ve formě kreditu a jsou všude stejné, se stejnou hodnotou
-Každý má právo na bezplatné základní potřeby (bydlení, jídlo, voda)
-Výrobků je méně, ale jsou kvalitnější s dlouhodobou výdrží a na základě potřeb lidí
-Důraz na individualitu každého jedince
-Lidé si uvědomují, kdo opravdu jsou a nepletou si sebe s tělem
-Nejsou státní hranice, existuje jen jeden národ
-Spolupráce s vyspělejšími civilizacemi
"Lidé budou dobrovolně snižovat svoji populaci tak, aby všichni mohli žít na těch nejmocnějších a nejkrásnějších místech na zemi. Ale důležité je to, že v budoucnosti bude existovat velice mnoho těchto míst, protože lidé budou nechávat záměrně lesy růst a nebudou je porážet, aby mohly vyspět a vyvinout si energii. V budoucnu budou lidé žít mezi pět set let starými stromy a pečlivě udržovanými zahradami, ale přesto v dosahu městských oblastí, vybavených neuvěřitelně dokonalou, jakoby čarodějnou technikou. Prostředky k přežití - potrava, oblékání a doprava - budou naprosto zautomatizované a k dispozici každému. Potřeby všech lidí budou uspokojeny bez peněz, ale také bez přílišného požitkářství nebo lenosti." (Redfield, Celestinské proroctví, 1993)
1.4.Změna v myšlení
Je smutné, leč vývojově zákonité, že člověk stále věří, že on sám je jen shluk atomů fyzického těla, případně jen soubor návodů na projev, který nazývá osobnost. Život je projev toho, kdo žije a to jsme přece my a nikoliv tělo. To pouze funguje a tak tvoří v neuronové síti vědomí, které dokáže odrazit jak okolní skutečnost, tak nás samotné a vzniká sebeuvědomění, sebereflexe. V tomto vědomí se naše mysl může projevovat, pokud do něj před tím uložíme návody na projev, tedy osobnost. Elektrické výboje ve vědomí potom tvoří duši, duševní stavy, tedy pocity, které naše mysl vnímá.
Vesmír i samotný život v něm, fungují na základě přesných a logických zákonitostí a principů. Tyto zákonitosti jsou poznatelné, pochopitelné a je možné je i pojmově popsat. Bohužel pojmový popis je velmi omezený a tak nutně dochází k degradaci informačního obsahu. Proto častokrát principy, které byly už před tisíci lety moudrými lidmi popisovány, nebyly správně pochopeny. Každý viděl za pojmy svůj obsah, svůj úhel pohledu zkreslený svoji osobností a svoji hloubkou chápání.
Takto vznikla spousta teorií o tom, jak to všechno asi funguje, ale samotná pravda zůstala skryta. Na cokoliv se můžeme dívat z různých úhlů pohledu, ale pravda v sobě obsahuje všechny tyto úhly, jako by byla nad nimi. Pravdu není možné nikdy sdělit pojmy, je možné vždy sdělit jen určitý úhel pohledu na pravdu. Samotné poznání je pak skryté v sjednocení všech těchto úhlů v procese přemýšlení.
Ze sebepochopení vzniká dobrý pocit, životní uspořádanost a moc nad sebou i svoji osobností. Opakem je běžný stav člověka, nechápání sebe samotného. Tento stav přináší vždy jen bezradnost, bezmocnost (nemocnost), lpění, závislost, destrukci těla, utrpení a slabost. Abychom se dostali do pocitově příjemného stavu, nezávislým na vnější skutečnosti, musíme nad sebou přemýšlet a dospět k sebepoznání. Teprve pak získáme skutečnou moc nad svými myšlenkami, náladami, vášněmi a emocemi. I samotná sebevýchova a sebevzdělávání by měly začít poznáním toho, kým opravdu jsme.
1.5.Co je sebepochopení
Přemýšlení je proces, při kterém ve vědomí skládáme naše myšlenky do uspořádanosti, která by měla pravdivě odrazit pozorovanou skutečnost. Představy jsou tvořené našimi myšlenkami, které vznikají ze vzpomínek. Každá naše představa se okamžitě stává vzpomínkou, která v sobě obsahuje všechny tyto myšlenky. Dochází tak ke složitému propojování vzpomínek, které tvoří jádro našeho života.
Pochopení je výsledný konečný produkt v procesu přemýšlení. Pochopení není nic abstraktního, je to konkrétní komplexní vzpomínková architektura, ke které máme kdykoliv přístup a dává nám sílu ovládat to, co jsme pochopili. Pokud něco dokonale pochopíme, vytvoříme ve svém vnitřním světě vzpomínek přesnou kopii toho, co jsme pozorovali. Může to být předmět nebo jev. Pochopení nám umožní vidět příčiny vzniku a zániku jednotlivých předmětů a jevů, jejich konstrukci, funkčnost, zákonitosti a souvislosti. To všechno je pochopení. Pochopení je osobní a není možné ho někomu předat. Můžeme mu pouze popsat, co naše pochopení obsahuje za informace, ale každý ho musí ve svém vědomí vytvořit sám.
Sebepochopení je tedy výsledný proces, při kterém přemýšlíme o sobě a dospíváme k pochopení sebe samotného. Abychom o sobě mohli přemýšlet, je nutné, abychom měli v paměti mnoho vzpomínek, tedy informací, ze kterých potom můžeme čerpat. Nejenom vzpomínky na zážitky, o kterých třeba chceme uvažovat, ale již nějaké dílčí pochopení. K tomu nám na začátku výborně poslouží literatura duchovní, filosofická, esoterická, psychologická a vědecká. Do paměti si uložíme spoustu informaci, které potom přemýšlením třídíme, srovnáváme, spojujeme a porovnáváme s našimi zkušenostmi. Na začátku bohužel nepoznáme, které informace jsou pravdivé a které nikoliv a musíme tedy udělat "čistku" v osobnosti. Docházíme tak k postupnému budování souvislostí a k pravdě. Pravda je vlastně pochopená skutečnost.
Jelikož pochopená vzpomínka je hustější, projevuje se větší dostředivou silou, která nám umožní dokonale ovládat to, co jsme pochopili.
1.6.Kultivace osobnosti
Proč tedy vlastně vůbec poznávat sebe? Pro zjednodušení uvedu příklad s počítačem. Máme počítač a v něm je procesor, který provádí operace. Operace, které procesor provádí, jsou v operační paměti a nahrávají se z pevného disku. Jak to tedy celé funguje? Z pevného disku se přenášejí jednotlivé programy do paměti, odkud je procesor vykonává. Pokud jsou na disku programy správné, budou správné i v paměti a procesor bude dělat přesně to co má, uživateli u počítače se bude jevit, že vše funguje v pořádku. Vezměme si například takový windows. Je to operační program, který říká procesoru, co má dělat, ale častokrát se nám stane, že počítač zamrzne, nebo začne dělat něco úplně jiného než má. Tedy máme chybu v programu. Pokud bychom chtěli chybu odstranit, tak si musíme uvědomit chybu, potom najít a nakonec opravit.
To samozřejmě předpokládá určité znalosti, abychom věděli, kde máme přesně hledat a co máme hledat. Bez toho chybu nikdy neopravíme. Pokud my, jako laici, bychom chtěli chybu opravit, museli bychom nejdříve nastudovat, jakým způsobem počítač pracuje, potom bychom měli pochopit, jak se chyba hledá a také jak se opravuje. Teprve potom je možné chybu najít a opravit.
Teď si představme, že počítač je naše tělo, pevný disk je naše paměť, jsou to všechny naše vzpomínky. Operační paměť je naše vědomí a procesor je naše mysl. Osobnost je jako windows, je to náš operační program. Dá se říct, že osobnost je soubor návodů na projev. Je uložena v paměti a naše mysl tyto návody spouští v našem vědomí. Osobnost jsme si bohužel sami nevytvořili, částečně nám byla dána genetickým přenosem od našich rodičů a částečně nám byla podsunuta společností, ve které jsme vyrůstali. Dostali jsme tak nějakou osobnost, která však, stejně jako třeba operační systém na počítači, nemusí fungovat zcela správně. Jednotlivé návody v osobnosti jsou jako podprogramy ve windows.
Pokud nám některý náš projev nevyhovuje, už jsme udělali první krok k nápravě, uvědomili jsme si chybu. Nyní musíme chybu najít a opravit. Chyba je vždy v naší osobnosti a tu máme uloženou v paměti. Není jiná možnost, než nejprve pochopit kde tu paměť přesně máme, jak funguje, jak se tam můžou chyby opravit, kde přesně ta chyba je, jak vznikla a co můžeme udělat proto, abychom ji odstranili. Celý tento proces je vlastně sebepoznávání a jeho výsledkem je sebekultivace na základě sebepochopení.
Řídíme všechno možné, auta, stroje, ostatní lidi ale přitom neumíme správně řídit ani sami sebe. Společnost je tvořena jednotlivci, a proto kvalita celé společnosti je odvislá od kvality každého jednotlivce. Čím více lidé rozumí sami sobě, tím víc se to odráží v celé společnosti. Sebepochopení potom jako prostředek k budování harmonické společnosti, která je postavena na vyšších mravních a duchovních hodnotách. Ke skutečné změně musí dojít nejdříve v našem nitru.
Pouze ti, kteří překonali závislost na světě forem, mohou vytvořit lepší svět.
