254 tahů na děravé šachovnici!

Na stránce chessproblems.ca mne zaujal neuvěřitelně dlouhý sériový pomocný mat na šachovnici, která měla některá pole označena červeně. Pod diagramem byla vedle výzvy poznámka "Holes". Podmínku Hole, jsem sice viděl z rychlíku, ale stačilo mi to k pochopení. Pro praktického šachistu může tento problém vypadat jako "fantasmagorie", ale není to nic zas tak nepochopitelného. Jedná se vlastně o díru na šachovnici a takto označené pole, jako kdyby neexistovalo. Zajímalo mě jak dlouho trval test této úlohy a zda se mi ji podaří vůbec ověřit. Světe div se! Nejen že se mi ji podařilo ověřit, ale dokonce o 2 tahy prodloužit!

Pěkná a opravdu vyjímečná a velmi originální práce! Dáma s králem se postupně prodírají skrz celou šachovnicí až k místům posledního odpočinku. Na své dlouhé cestě se musí střídat a kam se nemůže dostat dáma, musí poslat svého krále. Řešení mi připomíná hru Fillets, kde obě ryby také musí celou dobu spolupracovat.

254 tahů v sériovém pomocném matu je už opravdu slušný výkon!
Hledal jsem v databázi, ale nic podobného nenašel. 

Řešení

Jak jsem se na túře málem pozvracel!

Dne 30.7. jsem vyrazil opět ke Svaté vodě a při té příležitosti navšívil i Malenovický hrad. Zajímalo mě, kde je tady ukryta ta keš. Psali, že je to hned pod hradem a tak jsem tam chvíli lozil a hledal tu plastovou krabičku někde mezi kameny. Po chvíli jsem to vzdal, protože mi bylo jasné, že mezi kameny ji bez GPS navigace nemám šanci najít. Pokračoval jsem proto dál po žluté turistické značce. Najednou jsem hodil oko a vidím takové podezřelé místo. No byla tam schovaná! Hned jsem se zalogoval a vše zase pečlivě ukryl. U Svaté vody proběhla kontrola již dříve objeveného pokladu a bylo vidět, že zakladatel této keše zde byl nedávno také. Pokračoval jsem dál hlubokými lesy až k místu označeném na mapě červeným kolečkem.

Hned na kraji lesa byl posed. Byl poměrně dost vysoký a já tam lezl. Asi na čtvrté nebo páté příčce jsem zahlédl vymýcený kruh v kukuřici. No to tady určitě přistálo UFO! Slezl jsem dolů a šel těch 10 metrů do kukuřice. Po ufonech však žádné stopy. Najednou mě ale praštil do nosu neuvěřitelný zápach. Leželi zde u hromádky okurek již jen zbytky tlejících kanců. V tom teplém počasí to byla hrouza. Byl to takový zápach, že jsem měl co dělat, abych se nepozvracel! Raději do těch míst ani nechoď!