úterý 28. září 2010

Rekord z roku 1989 vymazán!!!

Včera mne Ján Golha informoval, že v StrateGems byl uveřejněn rekordní problém v sériovém pomocném patu. Jedná se o rekord ve kterém po sérii tahů černého 1 tah bílého provede král a splní se tak podmínka úlohy. Dvojici srbských autorů zřejmě inspiroval můj nekorektní pokus z roku 2000. Divil jsem se, že problém nezveřejnili na Internetu. Možná, že mne chtěli překvapit... Pozici jsem důkladně prozkoumal a vypadala opravdu dokonale.
ser-h=120
Někdy se však autor zasekne a nic nového již neobjeví, což znám nejlépe ze své vlastní zkušenosti. Po chvíli jsem přece jen našel způsob jak ušetřit černého pěšce. Doufám, že se autoři tohoto jinak skvělého problému nebudou zlobit, když se u diagramu taky "vyfotím."
SH=120 (14+6)
Spočítal jsem kameny (20) a zjistil, že hodnota rekordu s 19 kameny je 116 tahů. Malou úpravou pozice  jsem dosáhl postavení s 19 kameny a řešení bylo jen o 2 tahy kratší. Rekord bratrů Tomaševičů z roku 1989 je tak z chytré tabulky navždy vymazán! Rozhodl jsem se uvést jako spoluautora i Jána Golhu, protože bez jeho cenné informace by nový rekord jen tak rychle nevznikl.
Mr.Been
SH=118
Úspěšní řešitelé zde budou uveřejněni! Program Popeye ověřoval posledních 34 tahů téměř 1,5 hodiny! Jako celek by snad ověřil SH=118 jen program Alybadix.

středa 22. září 2010

Nejčistější modelové paty!

Internetový turnaj o kterém jsem se zmínil v mém posledním článku již za pár dnů končí a proto je na čase uveřejnit další rekordní problémy. Jedná se o ideální modelové paty v sériové úloze, ve které patují černého krále obě lehké figury. Tahá jen bílý a po sérii 50 tahů vznikne ideální modelový pat po tahu jezdcem. Není známa doposud žádná delší úloha! Test počítačem je O.K.!
ser-=50

A zde je další rekord, po sérii 53 tahů bílého patuje černého krále tah střelcem. Program Popeye našel sice autorské řešení, ale test jsem musel přerušit, protože i po uplynutí dlouhých hodin to vypadalo, že bude hledat ještě týdny.
ser-=53
Kanada uvádí ve své tabulce rekordů jen 13 tahů. Zastavil jsem se na 53 a dál se nemůžu hnout. V nejbližších dnech bude do pozice bít celý svět a uvidí se, zda schéma podle kterého vznikly dva nové rekordy nápor vydrží.

Tak to je teda fofr! Ján Golha přidává on-line(!) nový rekord v sériovém patu jezdcem!
ser-=53
Po sérii 53 tahů bílého vznikne na šachovnici ten nejčistější modelový pat jaký znám!
Jen aby schéma vydrželo...

Konečně jsem se taky probudil! Zde je nový rekord po závěrečném tahu střelcem!
ser-=54
Stále je co vylepšovat! Ještě štěstí, že mnozí skladatelé se věnují v internetovém turnaji těm Marine kamenům! Rekord je posunut na 59 tahů! Na tuto pozici jsem přišel před pár hodinami bez šachovnice. Samozřejmě jsem byl bez PC a pěkně nervózní! Ale to je to kouzlo tvorby rekordů on-line! Je to samozřejmě zároveň také ten nejlepší způsob jak o rekord přijít.
ser-=59
Ján Golha staví věž na a8 a nový rekord má hodnotu 60 tahů!
ser-=60
Dnes 27.9. jsem se opět na pozici podíval a nový rekord je na světě! Internetový turnaj již skončil a nebylo by určitě dobré zbytečně dlouho do pozice hledět. V ser-=55 patuje černého krále po sérii 55 tahů bílého závěrečný tah jezdcem.
ser-=55
Po odstranění pěšce na a6 má úloha 2 řešení. V jednom patuje jezdec a v druhém trochu odlišném, střelec! Diagramů je v tomto článku víc, ale čtenář se může alespoň podívat, jak takový on-line rekord vzniká.
28.2.2011: Rekord v sériovém patu střelcem byl 27.2.2011 překonán!
Autorem ser-=95 je Zoran Sibinovič.

Úspěšní řešitelé zde budou uveřejněni! Stačí uvést jen klíčové tahy.

středa 1. září 2010

A to si říkám vlastenec...!

Miluji naši zem. Miluji Českou republiku. Její přítomnost i minulost. Její jazyk. Obdivuji se českým hlavám. Nejvíc velikánům typicky českým, jako byli třeba Jára da Cimrman, Josef Švejk nebo Ferda Mravenec se svým tiskovým mluvčím Broukem Pytlíkem. Zběsile fandím našim hokejistům či fotbalistům…

Prostě jsem stoprocentní vlastenec!

Tak tohle jsem si o sobě myslel až do loňské dovolené. Nejeli jsme výjimečně za sluncem k moři, ale zúčastnili se osmidenního zájezdu s jednou cestovkou do New Yorku. V Americe jsme nikdy předtím nebyli, takže o to víc jsme se na tohle město těšili.

A projezdili a prochodili jsme je velice důkladně. Už před odletem jsem si vytkl svůj hlavní úkol: zjistit, v čem máme Ameriku ještě dohánět.

Během prvních šesti dnů jsem neobjevil nic, co bych neznal ze své vlasti, pokud snad nemíním srovnávat množství a kvalitu.

Teprve předposlední den pobytu mi náhoda nahrála fantastický kousek. Něco, co u nás ještě nemáme. Když jsme se vypravili z našeho hotelu po obchodech, abychom ještě koupili dceři Aleně letní střevíčky, vnoučkovi Lukášovi nafukovací lehátko na vodu připomínající mobil, který zahlédl v nějakém filmu, Zuzce … no, nechám toho, papírek byl ještě dost hustě popsaný, spatřili jsme  v podloubí jednoho moderního domu na Time Square podlouhlé stolky, na nich byly vždycky čtyři šachovnice s nedohranou partií. Papírek s číslem prozrazoval, kolik tahů do konce schází. Za každým stolkem postával usměvavý černoch a vybízel kolemjdoucí, aby si to s ním rozdali.

Pozoroval jsem jednoho pána, který přistoupil ke stolu a položil na něj pětidolarovku. Majitel této zábavné atrakce dal vedle ní okamžitě další a soupeře vyzval k prvnímu tahu. Oba mohli táhnout pětkrát. Bohužel turista už třetí tah nepromyslel, takže prohrál. Koncovku i pět dolarů. Další pokus odmítl.

Prohrál, protože se bál obětovat dámu! Řekl jsem si v duchu. Přitom to byla tak průhledná situace…!

Ne…! Opravil jsem se. To jen mně se teď zdála primitivní, protože jsem ji znal. Když bylo našemu Ládíkovi asi třináct čtrnáct let, propadl na čas šachu. A kdo byl doma jeho stálým soupeřem? Pochopitelně že tatínek! Jednou si dokonce koupil knížku, myslím, že se jmenovala Koncovky slavných nebo tak nějak. Prostě ty nejzajímavější závěry šachových partií z různých mezinárodních turnajů. Do zblbnutí jsem je musel s ním přehrávat.

A třeba tahle tam určitě byla!

Můj pohled se přesunul k druhé šachovnici. Ta tam byla taky! Jásal jsem v duchu. Černoch si povšiml mého zájmu a vybídl mě ke hře. Dokonce zamával ve vzduchu pětidolarovkou.

Nemohl jsem odolat.
- Jarko, prosím tě, dej mi pět dolarů! Zaškemral jsem a vysvětlil své ženě, jak chci s nimi naložit. Po jistém zdráhání a přesvědčování jsem ji mohl položit na stolek k té domácí.

Rozjeli jsme to! Jasně že v té knížce byla otištěna i tahle koncovka!

Vyhrál jsem celou sázku. Černoch mi ji bez problému předal.

Zajímala mě třetí šachovnice. Sázení se opakovalo, koncovka byla pro mě jasná. Bral jsem dvacku. Majitel stolku se na mne podíval už dost nejistě a cosi prohodil se svým kolegou odvedle.

Takže čtvrtá partie?!
- Ne, už jdem! To ti musí stačit!
Zaznělo za mými zády. - Už nemáme tolik času!

- Jarko…!  kručel jsem jako malé dítě.

Než jsme se stačili dohodnout, černoch obešel stolek a obdivně se mi dívaje do očí, se zeptal: You Mister Kasparov?!

Ve zlomku vteřiny mi bylo jasné, že poslouchal náš manželský rozhovor, poznal slovanskou řeč, a díky mým úspěchům na šachovnici se domníval, že budu nejspíš jeden z nejslavnějších světových šachistů - Garry Kasparov!

V té chvíli jsem neměl na vybranou. Buď ho zklamat, nebo zažít něco mimořádného.

Snad abych jim udělal radost, zvolil jsem variantu B a přisvědčil: - Yes!

V té chvíli se černoch vrhl po mé ruce a srdečně mi jí potřásal. Z jeho hlaholu poznali asi i jeho kolegové, že stánek navštívila významná osobnost, takže se v krátké době ke mně shlukli všichni.

Jen s obtížemi jsem se z jejich sevření a obdivného poplácávání po ramenou vymanil a následoval svou ženu.
- Tak co jsi tomu říkala? Zeptal jsem se jí, když jsme opustili podloubí domu.

- Šašku! Odvětila stručně a zrychlila krok.

           Měl jsem do konce zájezdu o čem přemýšlet. A vlastně až dodnes mi sedí v hlavě brouk provinění, že jsem své vlastenectví dokázal celkem lacino prodat za pocit přímo neskutečné slávy.
Ale když ona chutná tak sladce!

(Volně upraveno podle Miluji tě, vole!)